Typ 61 Salisbury

Typ 61 Salisbury
HMS Lincoln (F 99)
HMS Lincoln (F 99)
Obecné informace
Uživatelé Royal Navy
Bangladéšské námořnictvo
Typ fregata
Lodě 4
Osud vyřazeny
Předchůdce Typ 41 Leopard
Nástupce Typ 81 Tribal
Technické údaje
Výtlak 2170 t (standardní)
2350 t (plný)
Délka 100,6 m (čára ponoru)
103,6 m (max.)
Šířka 12,2 m
Ponor 3,6 m
Pohon 8 dieselů
Rychlost 25 uzlů
Dosah 7500 nám. mil při 16 uzlech
Posádka 205
Výzbroj 2× 114mm kanón (1×II)
2× 40mm kanón (1×II)
Squid

Typ 61 Salisbury (či třída Salisbury) byla třída radarových fregat Britského královského námořnictva. Pro britské námořnictvo byly postaveny celkem čtyři jednotky této třídy. Zatímco tři fregaty byly vyřazeny v 80. letech, zbývající kus byl prodán do Bangladéše a nyní slouží k výcviku.

Pozadí vzniku

HMS Chichester (F 59)

Pro Britské královské námořnictvo byly postaveny čtyři fregaty této třídy, pojmenované Salisbury (F 32), Chichester (F 59), Llandaff (F 61) a Lincoln (F 99). Stavba probíhala v letech 19521960, přičemž fregaty byly do služby zařazovány v letech 1957–1960. Čtvrtá jednotka Lincoln se lišila vylepšenou elektronikou a modifikovanou výzbrojí. Plánovaná stavba jednotek Coventry, Exeter a Gloucester byla zrušena před položením kýlu. Ušetřené finance byly použity na stavbu univerzálních fregat třídy Leander.[1]

Jednotky typu 61 Salisbury:[2]

Jméno Uživatel Loděnice Zahájení stavby Spuštěna Vstup do služby Status
HMS Salisbury (F 32) Royal Navy Her Majesty's Dockyard, Devonport 1952 25. června 1953 27. února 1957 Vyřazena.
HMS Chichester (F 59) Royal Navy Fairfield Shipbuilding & Engineering, Govan 1953 21. dubna 1955 16. května 1958 Vyřazena 1973.
HMS Llandaff (F 61) Royal Navy Hawthorne Leslie, Hebburn 1953 30. listopadu 1955 11. dubna 1958 Dne 10. prosince 1976 převedena do Bangladéše jako Umar Farooq (F16), později cvičná loď, vyřazena.
HMS Lincoln (F 99) Royal Navy Fairfield Shipbuilding & Engineering, Govan 1955 6. dubna 1959 7. července 1960 Vyřazena.

Konstrukce

HMS Chichester (F 59)

Trup a pohonný systém byl převzat z předchozího typu 41 Leopard, oproti němu však tato třída nesla slabší výzbroj (byla ubrána jedna dělová věž). Získaný prostor byl využit pro moderní radarové vybavení, sloužící především k navádění letadel.

Hlavňovou výzbroj tvořily dva 114mm kanóny Mk.6 v dělové věži na přídi, dvouhlavňový 40mm protiletadlový kanón STAAG Mk.2 a jeden salvový vrhač hlubinných pum Squid Mk.3.[1] Poslední jednotka Lincoln nesla místo 40mm kanónů jeden čtyřhlavňový protiletadlový raketový komplet GWS-20 Sea Cat se zásobou 12 střel.[3] Obdobně byla během služby upravena i ostatní plavidla.[3]

Pohonný systém tvořilo osm dieselů ASR1 o celkovém výkonu 14 400 hp. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost činila 25 uzlů.[4] Dosah byl 7500 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.[3]

Zahraniční uživatelé

  • BangladéšBangladéš Bangladéš Bangladéšské námořnictvo10. prosince 1976 převzalo fregatu Llandaff, kterou zařadila jako Umar Farooq (F16). Výzbroj plavidla tvořily dva 114mm kanóny, dva 40mm a dva 20mm protiletadlové kanóny a jeden vrhač Squid.[5] Fregata Umar Farooq ještě roku 2014 sloužila jako cvičná loď se základnou v přístavu Čattagrám.[6]

Reference

  1. a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 262. [Dále Pejčoch, Novák, Hájek (1998)]
  2. Class Salisbury (Type 61) [online]. Worldwarships.com [cit. 2018-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-04. (anglicky) 
  3. a b c SALISBURY frigates (1957 - 1960) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. [Pejčoch, Novák, Hájek, 1998, s. 274.]
  5. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 353. 
  6. Bangladesh Navy: Veterans bow out [online]. Ships Monthly, 2014-02-27 [cit. 2018-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazy

Zdroj