Tulení maso

Maso z mladého jedince tuleně grónského
Sušící se tulení maso na Ostrově svatého Vavřince.

Tulení maso je maso, včetně tuku a orgánů, pocházejících z tuleňů. Toto maso se používá jako potrava pro lidi nebo zvířata. Připravuje se mnoha způsoby, často se před konzumací věší a suší. Historicky se jedlo v mnoha částech světa. Bylo základní potravou domorodých obyvatel z oblasti severního polárního kruhu (např. Eskymáků a Čukčů). Divoké maso pod několika centimetry silnou vrstvou tuku má tmavou barvu a je velmi libové. Na Faerských ostrovech se například tulení maso v 19. století sušilo a používalo jako krmivo pro zvířata. Tradice konzumace tuleního masa se dochovala mimo jiné v Japonsku, Kanadě a Norsku.[1] Dne 20. srpna 2010 Evropská unie vydala zákaz obchodu s produkty pocházejícími z tuleňů, kteří nebyli uloveni původními obyvateli.[2]

Výživová hodnota

Během výzkumu Bergenské univerzity a Národního institutu pro výživu a výzkum mořských plodů byly hodnoceny dva druhy tuleně, a to čepcol hřebenatý (Cystophora cristata) a tuleň grónský (Phagophilus groenlandicus), aby stanovily nutriční složení jejich masa. Tulení maso je obecně libové a obsahuje méně než 2 % tuku. Tento tuk se skládá převážně z mononenasycených mastných kyselin, omega-3 polynenasycených mastných kyselin s dlouhým a velmi dlouhým řetězcem. Maso má také vysoký obsah bílkovin a vyvážené složení aminokyselin.

Studie prokázala významné rozdíly ve složení živin mezi jednotlivými tuleni. To mohlo být způsobeno velmi rozdílným věkem a velikostí testovaných tuleňů. Obecně lze maso i tuk považovat za vysoce kvalitní potravu z hlediska bioaktivních složek a živin. V průměru lze doporučený denní příjem vitamínu B12 a železa v případě ženy pokrýt 40 g tuleního masa.

Významný rozdíl mezi druhy byl zjištěn v obsahu kyseliny eikosapentaenové a to jak v mase, tak v tuku. Byly také nalezeny vysoké hladiny stopových prvků. Zejména svalovina čepcola hřebenatého obsahovala 379 μg/g železa a svalovina tuleně grónského 30 μg/g zinku. V tuku tuleňů žijících v kanadské části Arktidy byly nalezeny vysoké hladiny rtuti.[3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Seal meat na anglické Wikipedii a Robbenfleisch na německé Wikipedii.

  1. ↑ SCIENCE, Spanish Writers Page Aristos Georgiou; MEMBER, Health Reporter Newsweek Is A. Trust Project. These Nations Consider Whale and Seal Hunting Essential During Pandemic. Newsweek [online]. 2020-04-06 [cit. 2025-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ BMELV - Tierschutz - EU-weites Handelsverbot für Robbenerzeugnisse. www.bmelv.de [online]. [cit. 2025-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-21. (německy) 
  3. ↑ BRAUNE, B. M.; OUTRIDGE, P. M.; FISK, A. T. Persistent organic pollutants and mercury in marine biota of the Canadian Arctic: An overview of spatial and temporal trends. Science of The Total Environment. 2005-12-01, roč. 351-352, čís. Contaminants in Canadian Arctic Biota and Implications for Human Health, s. 4–56. Dostupné online [cit. 2025-06-15]. ISSN 0048-9697. doi:10.1016/j.scitotenv.2004.10.034. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Tulení maso na Wikimedia Commons

Zdroj