Trikarbonylchloroglycinát ruthenatý

Trikarbonylchloroglycinát ruthenatý
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický název trikarbonylchloroglycinát ruthenatý
Sumární vzorec C5H4ClNO5Ru
Vzhled žlutá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 475473-26-8
PubChem 91886169
SMILES C-]#[O+].[C-]#[O+].[C-]#[O+].C(C(=O)O)N.Cl[Ru]
InChI 1S/C2H5NO2.3CO.ClH.Ru/c3-1-2(4)5;3*1-2;;/h1,3H2,(H,4,5);;;;1H;/q;;;;;+1/p-1
Vlastnosti
Molární hmotnost 294,61 g/mol
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Trikarbonylchloroglycinát ruthenatý je komplexní sloučenina se vzorcem RuCl(H2NCH2CO2)(CO)3, oktaedrický aminokyselinový komplex se třemi karbonylovými, jedním chloridovým, a jedním bidentátním glycinátovým ligandem. CO ligandy zaujímají faciální uspořádání. Připravuje se z dimeru trikarbonylu dichlorruthenia a glycinátu sodného.[1]

Tento komplex může být použit jako molekula uvolňující oxid uhelnatý.[2][3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tricarbonylchloroglycinatoruthenium(II) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ James E. Clark, Patrick Naughton, Sandra Shurey, Colin J. Green, Tony R.Johnson, Brian E. Mann, Roberta Foresti, Roberto Motterlini. Cardioprotective Actions by a Water-Soluble Carbon Monoxide–Releasing Molecule. Circulation Research. 2003, s. e2-8. DOI 10.1161/01.RES.0000084381.86567.08. 
  2. ↑ Teresa Santos-Silva; Abhik Mukhopadhyay; João D. Seixas; Gonçalo J. L. Bernardes; Carlos C. Romão; Maria J. Romão. CORM-3 Reactivity toward Proteins: The Crystal Structure of a Ru(II) Dicarbonyl−Lysozyme Complex. Journal of the American Chemical Society. 2011, s. 1192-1195. DOI 10.1021/ja108820s. PMID 21204537. 
  3. ↑ Reinhold Urban; Roland Krämer; Shahram Mihan; Kurt Polborn; Barbara Wagner; Wolfgang Beck. Metal complexes of biologically important ligands, LXXXVII α-amino carboxylate complexes of palladium(II), iridium(III) and ruthenium(II) from chloro-bridged ortho-metallated metal compounds and [(OC)3Ru(Cl)(μ-Cl)]2. Journal of Organometallic Chemistry. 1996, s. 191-200. DOI 10.1016/0022-328X(96)06166-9. 

Zdroj