Trám (novela)

Trám
Autor	Edvard Valenta
Země	Československo
Jazyk	čeština
Žánr	novela
Vydavatel	Československý spisovatel
Datum vydání	1963
Počet stran	163
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Trám je novela českého spisovatele Edvarda Valenty z roku 1963. Novela původně měla být otištěna v časopisu Plamen o rok dříve, nicméně Valenta ji nemohl publikovat.^[1] Tematicky se novela podobá jinému Valentovu dílu – románu Jdi za zeleným světlem. V obou dílech se vyskytuje postava osamělého intelektuála hledajícího svou životní cestu. Valenta se při psaní novely inspiroval svým přátelstvím se spisovatelem Vladimírem Thielem.

Děj

Úspěšný, ale nepříliš kvalitní a stárnoucí spisovatel Jaroslav Benda si na svou chatu pozve mladého truhláře Honzu Strojila. Spolu se rozhodnou ukrást trám, který už několik let trouchniví u zanedbaného hospodářství. S přenesením trámu však oba začnou spojovat své sny – Strojil úspěšné přenesení spojuje se ženou, po které touží a Benda s napsáním kvalitní knihy. Trám, který je na ně příliš těžký a Bendu dokonce poraní, však nakonec přenesou až k Bendově chatě, ve které mu truhlář Strojil slíbí, že z trámu vyrobí stůl a židli, na které Benda napíše svou hodnotné umělecké dílo.

Interpretace

Benda se Strojilem se nejprve znají pouze povrchně a oba jsou ovlivněni předsudky. Benda považuje mladého Strojila za člověka s nepříliš zajímavou minulostí a Strojil naopak Bendu adoruje kvůli jeho spisovatelskému talentu. Během přenášení trámu se však o sebe začínají více zajímat – Strojil se začíná Bendovi svěřovat se svou minulostí a odhaluje mu i svou pravou motivaci k přenesení trámu. Benda v tento moment poznává, že si jsou oba ve svém nitru podobní. Zdrojem revelace tak není samotný akt přenesení trámu, ale navázané přátelství dvou lidí, kteří jsou si vzdáleni věkem, povahou i vzděláním. Josef Galík upozorňuje na důležitost motivu úsměvu, který se stejně jako v románu Jdi za zeleným světlem dostává do pozice pointy.^[2]

Benda je přesvědčen, že pokud opět zažije velkou chvíli svého života, jak moment revelace označuje, podaří se mu napsat kvalitní umělecké dílo. Milan Suchomel tento Valentův tvůrčí postup srovnává s postupem Karla Čapka v Božích mukách, kde „život přeskakuje od zázraku k zázraku a všechno mezi tím je přídatné a nevýznamné“.^[3]

Dle Dariny Lukášové lze novelu chápat jako specifickou verzi cestopisu, ve které je nejvíce popsána motivace a přípravy k cestování. Za symbolické prvky lze v novele dle Lukášové považovat jednak chatu, která svým umístěním připomíná chrám a jednak také putování, které pro původ trámu ze zanedbaného hospodářství lze interpretovat jako cestu od ztrátu kontaktu s lidmi k jeho znovu nalezení. Darina Lukášová také poukazuje na možnost čtení novely jako moderního iniciačního románu, ve kterém se hrdina snaží dosáhnout esoterického poznání. Iniciačnímu románu v novele odpovídá jak prostor, tak i jednotlivé postavy (Benda jako adept zasvěcení a Strojil jako jeho zasvětitel).^[4]

Reference

Zdroj