Tomáš Beaufort, vévoda z Exeteru

Tomáš Beaufort, vévoda z Exeteru
Narození 1377
Úmrtí 31. prosince 1426 (ve věku 48–49 let)
Greenwich
Místo pohřbení Bury St Edmunds Abbey
Povolání voják a soudce
Ocenění Podvazkový řád
Choť Lady Margaret de Neville[1][2]
Děti Henry de Beaufort[3]
Rodiče Jan z Gentu[3][2] a Kateřina Swynfordová[3][2]
Rod Lancasterové a Beaufortové
Příbuzní Kateřina z Lancasteru, Filipa z Lancasteru, Joan Beaufort[2], Alžběta z Lancasteru, Jindřich IV. Anglický, Thomas Swynford, Jan Beaufort[2] a Henry Beaufort[2] (sourozenci)
Funkce lord kancléř (1410–1412)
člen Sněmovny lordů
Znak Znak
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Erb sira Tomáše Beauforta

Tomáš Beaufort, vévoda z Exeteru (1377 – 31. prosince 1426) byl anglický vojenský velitel během stoleté války a krátce působící lord kancléř Anglie.

Rodina

Tomáš Beaufort byl nemanželským synem Jana z Gentu, vévody z Lancasteru, a Kateřiny Swynfordové. Po svatbě rodičů v roce 1396 byli Tomáš a jeho sourozenci legitimizováni.[4] Oženil se s Margaret Nevillovou (nar. kolem roku 1384),[5] dcerou sira Tomáše Nevilla. Měli syna Jindřicha, který však zemřel v útlém věku.

Kariéra

Za vlády Jindřicha IV.

Po nástupu svého nevlastního bratra Jindřicha IV. na trůn byl Tomáš Beaufort jmenován rytířem Podvazkového řádu a zastával řadu významných vojenských funkcí:

Jeho nejvýznamnějším vojenským zásahem v tomto období bylo potlačení severního povstání v roce 1405. Dne 31. ledna 1410 byl jmenován lordem kancléřem Anglie, úřad zastával do 5. ledna 1412.[6] Poté se vrátil k vojenským záležitostem a v roce 1412 získal titul hraběte z Dorsetu.[7]

Za vlády Jindřicha V.

Po nástupu Jindřicha V. na trůn byl Beaufort jmenován:

V roce 1417 se vrátil do Anglie, aby řešil problémy ve Skotsku, ale už v následujícím roce se opět účastnil tažení v Normandie. Zde se podílel na obléhání měst Évreux, Ivry a Rouen. Po dobytí Rouenu se stal jeho kapitánem a dobyl další normandská města. V roce 1419 dobyl pevnost Château Gaillard.[8] V roce 1418 byl jmenován hrabětem z Harcourtu a o dva roky později se podílel na vyjednání smlouvy z Troyes. Roku 1421 byl zajat v bitvě u Baugé, kde padl jeho synovec Tomáš z Lancasteru, vévoda z Clarence.

Po smrti Jindřicha V. v roce 1422 se Beaufort vrátil do Anglie a sloužil ve správní radě mladého krále Jindřicha VI.

Zemřel 31. prosince 1426[8] a všechny jeho tituly zanikly. Titul vévody z Exeteru byl později obnoven pro rodinu Hollandů a titul hraběte z Dorsetu získal jeho synovec Edmund, hrabě z Mortain.

Odkaz

Postava vévody z Exeteru v Shakespearově hře Jindřich V. je založena na Tomáši Beaufortovi, ačkoli v době bitvy u Agincourtu (1415) byl Beaufort stále pouze hrabětem z Dorsetu. Objevuje se také ve hře Jindřich VI..

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thomas Beaufort, Duke of Exeter na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  2. ↑ a b c d e f Kindred Britain.
  3. ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. ↑ YARNELL III, Malcolm B. Royal Priesthood in Late Medieval England. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online. S. 41–83. 
  5. ↑ Richardson, D. (2011). Kimball G. Everingham (ed.). Magna Carta Ancestry. Vol. 2 (2nd ed.). Salt Lake City. p. 542. ISBN 978-1-4499-6638-6.
  6. ↑ S. C. R. Handbook of British Chronology. Edited by F. M. Powicke, with the assistance of Charles Johnson and W. J. Harte. 9 × 5¾. Pp. xii + 424. London: Royal Historical Society, 1939. 7s. 6d.. The Antiquaries Journal. 1941-01, roč. 21, čís. 1, s. 82–83. Dostupné online [cit. 2025-04-08]. ISSN 0003-5815. doi:10.1017/s0003581500011276. 
  7. ↑ AALT Page. aalt.law.uh.edu [online]. [cit. 2025-04-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b SADLEIR, T. U. The Complete Peerage : or A History of the House of Lords and All its Members From the Earliest Times. By G. E. C. Revised and much enlarged : edited by H. A. Doubleday and Lord Howard de Walden. Vol. ix, Moels to Nuneham. Pp. x, 800, 173. London : St. Catherine Press. 1936. £3 13s. 6d.. Irish Historical Studies. 1939-09, roč. 1, čís. 4, s. 429–430. Dostupné online [cit. 2025-04-08]. ISSN 0021-1214. doi:10.1017/s0021121400031849. 

Zdroj