Todor Živkov

Todor Živkov
Generální tajemník Ústředního výboru Bulharské komunistické strany
Ve funkci:
4. března 1954 – 10. listopadu 1989
Předchůdce Valko Červenkov
Nástupce Petar Mladenov
1. předseda Státní rady
Ve funkci:
7. července 1971 – 17. listopadu 1989
Předchůdce Georgi Trajkov (jako předseda Prezídia Národního shromáždění)
Nástupce Petar Mladenov
36. předseda vlády Bulharska
Ve funkci:
19. listopadu 1962 – 7. července 1971
Předchůdce Anton Jugov
Nástupce Stanko Todorov
Stranická příslušnost
Členství Bulharská komunistická strana
Narození 7. září 1911
Pravec
Úmrtí 5. srpna 1998 (ve věku 86 let)
Sofie
Příčina úmrtí zápal plic
Místo pohřbení Ústřední hřbitov v Sofii
Choť Mara Maleeva-Zhivkova
Děti Ludmila Živkova
Vladimir Zhivkov
Příbuzní Evgenya Zhivkova a Todor Slavkov (vnoučata)
Profese politik, státník a odbojář
Náboženství ateismus
Ocenění Leninův řád (1971)
Zlatý olympijský řád (1987)
Řád Josého Martího
velkostuha Řádu Nilu
velkokříž Řádu Spasitele
… více na Wikidatech
Podpis Todor Živkov, podpis
Commons Todor Zhivkov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Todor Christov Živkov (bulharsky Toдор Xpиcтoв Живков, 7. září 1911 Pravec – 5. srpna 1998 Sofie) byl bulharský politik, generální tajemník Bulharské komunistické strany a faktický vůdce země po většinu doby existence Bulharské lidové republiky, od roku 1954 až do roku 1989.

Prvním tajemníkem Bulharské komunistické strany se stal v roce 1954. Následně, od roku 1962 až do roku 1971, byl předsedou vlády. Této funkce se vzdal v roce 1971, aby mohl být zvolen do funkce předsedy Státní rady. Dohromady ve vůdčích pozicích setrval 35 let až do roku 1989, což z něho dělá druhého nejdéle vládnoucího představitele zemí Východního bloku po druhé světové válce. Jeho vláda znamenala bezprecedentní ekonomickou a politickou stabilitu pro Bulharsko, které bylo poznamenané jak úplným podrobením státu politice SSSR, tak i touhou Bulharska rozšířit své vztahy se západem.

Postupný úpadek a blížící se konec jeho vlády začal rokem 1980, kdy stagnující ekonomika a zhoršování mezinárodního obrazu Bulharska, spolu se sílícím kariérismem a korupcí ve straně oslabily Živkovovu pozici uvnitř strany. V roce 1989, kdy se komunistické vlády v regionu začaly hroutit, došlo v jeho straně k puči a 10. listopadu 1989 rezignoval na všechny své funkce a ze strany byl vyloučen. Jeho rezignace a vyloučení byly zapříčiněny nátlakem starých členů strany a hlavně jeho ignorací veřejných protestů. Do měsíce od jeho sesazení komunistická vláda v Bulharsku de facto skončila.

Mládí

Todor Živkov se narodil v chudé rodině rolníka ve vesnici Pravec nedaleko Botevgradu na západě země. Ve čtrnácti letech začal navštěvovat smíšenou školu v Orchaniji, jediné střední vzdělávací zařízení v kraji dostupné chudým dětem. Ze školy byl ale vyloučen a ve svých osmnácti letech odjel do Sofie, kde po třech letech získal výuční list z knihtiskařského učiliště. Podal také přihlášku na právnickou fakultu, avšak nikdy ji nenavštěvoval. Jedním z jeho přátel byl spisovatel a disident Georgi Markov, kterého nechal později zavraždit.

Politická kariéra

V roce 1932 vstoupil do Bulharské komunistické strany. Stal se tajemníkem krajského výboru. Zapojil se do partyzánského hnutí v Botevgradské oblasti a od 9. září 1944 řídil Sbor lidové milice. O rok později neúspěšně kandidoval na post poslance za Komunistickou stranu Bulharska. Do parlamentu se dostal až v roce 1946.

V roce 1950 se stal tajemníkem ústředního výboru strany a v témže roce se stal kandidátem politbyra, o rok později se stal jeho členem.

Popularita Todora Živkova v letech socialismu rychle stoupala, což se naplno projevilo až po Stalinově smrti, kdy s pomocí Nikity Chruščova získal roku 1954 post prvního tajemníka Ústředního výboru Bulharské komunistické strany. Svoji pozici lídra potvrdil na sjezdu strany v dubnu roku 1956. Už tři roky předtím byl členem vlády, v roce 1962 se stal jejím předsedou.

Živkov jako předseda vlády (1962–1971) i jako předseda Státní rady (1971–1989)

Jako předseda vlády působil Živkov vždy loajálně k Sovětskému svazu, ale do řízení státu a ekonomiky implementoval liberálnější postoje umožněním určitých tržních reforem (jako např. povolení prodej nadbytku zemědělského zboží za účelem zisku). Zastavil i pronásledování bulharské pravoslavné církve.

Roku 1965 ustál pokus o převrat ze strany členů disidentské strany a vojenských důstojníků. Po tomto neúspěšném převratu se Živkov rozhodl přiblížit k sovětské linii jak v domácích, tak i v zahraničních záležitostech. Kolektivizoval zemědělství (tedy spíše v 60. letech došlo ke konsolidaci statků, jako navazující fáze v restrukturalizaci zemědělství po první fázi z 50. let), potlačil vnitřní disent a pěstoval úzké vztahy s Chruščovovým nástupcem Leonidem Brežněvem.

V počátcích 70. let se Živkov rozhodl novelizovat Dimitrovovu ústavu, což vedlo k vytvoření tzv. Živkovovy ústavy. Ta měla za úkol zlepšit obraz země. Živkovova ústava oddělila stranu a státní orgány, zmocnila bulharské Národní shromáždění (bulharský parlament), dala právo pro zákonodárnou iniciativu odborovým svazům a mládežnickým organizacím. Také vytvořila tzv. kolektivní hlavu státu, jež stála v čele Státní rady a která byla volena a jmenována Národním shromážděním. Shromáždění převzalo některé role, které předtím zastávala komunistická strana a dostalo i možnost vydávat jménem shromáždění zákony. Živkov se tímto chtěl distancovat od obrazu své země jako systému a vlády jedné strany a proto Živkovova ústava zmiňovala, že politická moc musí být rozdělena „kooperativně“ mezi Bulharskou komunistickou stranu a Bulharskou agrárně národní unii, které v té době byly v koaličním partnerství.

Nová ústava byla schválena bulharskými voliči v ústavním referendu roku 1971. Poté Živkov rezignoval na post předsedy vlády a stal se předsedou Státní rady, čímž se stal titulárním šéfem kolektivního bulharského předsednictví. V dnech 18.–20. února 1970 navštívil v této roli Československo.[1][2]

Konec a smrt

Po sesazení a vyloučení ze strany odešel s vysokým odchodným, zůstala mu vila, ochranka a další výhody. 18. ledna 1990 byl ale zatčen a obviněn z defraudace. V roce 1992 mu Nejvyšší soud Bulharské republiky vyměřil sedm let vězení. O čtyři roky později – 9. února 1996 – ho však propustili do domácího vězení, kde zůstal až do své smrti.

Zemřel na zápal plic v Sofii dne 5. srpna 1998.

Vyznamenání

Podrobnější informace naleznete v článku Tituly a vyznamenání Todora Živkova.

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Todor Zhivkov na anglické Wikipedii.

  1. ↑ 1293/2379 Československý filmový týdeník 1970 - Československý filmový týdeník, Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  2. ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Digitalizovaný archiv časopisů | RudePravo/1970/2/18/1.png. archiv.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2022-02-15]. Dostupné online. 

Literatura

  • Todor Živkov. Příprava vydání Iskra Baeva. [s.l.]: KAMA, 2006. 126 s. ISBN 954-9890-82-1. 
  • CHRISTOV, Christo. Todor Živkov: biografija. Sofija: Siela, 2009. 639 s. ISBN 978-954-28-0586-1. (bulharsky) 

Externí odkazy

Zdroj