Tibor Károlyi

Tibor hrabě Károlyi
Předseda Sněmovny magnátů
Ve funkci:
17. června 1898 – 2. října 1900
Předchůdce Vilmos Tóth
Nástupce Albín hrabě Csáky
Stranická příslušnost
Členství Liberální strana (Uhersko)
Narození 26. září 1843
Bratislava
Úmrtí 5. dubna 1904 (ve věku 60 let)
Opatija
Choť Ema Zuzana z Degenfeld-Schonburgu (od 1868)
Rodiče Jiří Károlyi z Nagy-Károly a Karolína Leopoldina Zichyová z Vásonykeő
Děti Gabriela Károlyiová z Nagykárolyi
Julius Károlyi z Nagykárolyi
Imrich Károlyi z Nagykárolyi
František Károlyi z Nagykárolyi
Antonín Károlyi z Nagykárolyi
Příbuzní Julius Karolyi z Nagykaroly, Viktor Karolyi z Nagykaroly, Štěpán Károlyi z Nagy-Károly a Gabriel Károlyi z Nagy-Károly (sourozenci)
Emma Almásyová[1], Countess Dionysia Almasy[1], Countess Gabrielle Almasy[1], Countess Marie Almasy[1], Count Aloys Almasy[1], Count Coloman Almasy[1], Countess Johanna Almasy[1] a Countess Elisabeth Almasy[1] (vnoučata)
Profese politik
Commons Tibor Károlyi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tibor hrabě Károlyi de Nagy Károly (26. září 1843 Bratislava – 5. dubna 1904 Opatija) byl uherský šlechtic, politik a mecenáš. Jako potomek staré šlechtické rodiny se od mládí uplatňoval ve veřejném životě a v letech 1898–1900 zastával funkci předsedy Sněmovny magnátů. Vlastnil několik velkostatků v Sedmihradsku (dnešní Rumunsko).

Životopis

Hrabě Tibor Károlyi

Pocházel ze starého šlechtického rodu Károlyiů[2], narodil se jako čtvrtý syn uherského nejvyššího hofmistra hraběte Jiřího Károlyiho (1802–1877)[3] a jeho manželky hraběnky Karolíny, rozené Zichyové (1818–1903), po matce byl synovcem revolučního premiéra Ludvíka Batthyányho (1807–1849), přes matku měl také příbuzenské vazby na rodiny Odescalchiů nebo Metternichů.[4][5] V mládí se svými bratry procestoval Španělsko a několik afrických zemí, v roce 1866 jako dobrovolník bojoval v prusko-rakouské válce.

V letech 1875–1884 byl poslancem uherského sněmu za Liberální stranu[6], poté získal dědičné členství ve Sněmovně magnátů, kde byl od roku 1884 druhým místopředsedou. V roce 1898 byl jmenován c. k. tajným radou[7] a v letech 1898–1900 byl předsedou Sněmovny magnátů.[8] Mimo politiku se prosadil v řadě dalších oblastí veřejného života. Byl členem Maďarské společnosti výtvarného umění, uplatnil se jako překladatel historickýh děl z francouzštiny a v pěti svazcích vydal rodový archiv Károlyiů. Angažoval se také v oblastí vodohospodářství a podílel se na regulaci řeky Tisy.

Majetkové a rodinné poměry

Zámek Balc

Jako svůj dědický podil po otci převzal velkostatek Macea (Aradmácsa) v župě Arad (dnes Rumunsko) se zámkem přestavěným v 19. století podle projektu Miklóse Ybla.[9] K velkostatku patřilo přes 4 600 hektarů pozemků.[10] Sňatkem získal podíl na velkostaku Balc (Bályok) v Bihorské župě (dnešní Rumunsko). Spolu s manželkou zde nechal postavit honosný zámek v eklekticiském stylu, později jej dědicové nechali ještě upravit romanticky.[11]

Od roku 1868 byl ženatý s Emmou hraběnkou Degenfeld-Schonburg (1844–1901), c. k. palácovou dámou[12]. Byla dědičkou velkostatku Balc měli spolu pět dětí. Nejstarší byla dcera Gabriela (1869–1945) provdaná za hraběte Dionýse Almásyho. Ze synů vynikl Julius (Gyula) (1871–1942), který byl v meziválečném období maďarským ministrem zahraničí (1930–1931) a předsedou vlády (1931–1932).

Jeho synovcem byl pozdější maďarský prezident Mihály Károlyi (1875–1955). V době Mihályho nezletilosti byl Tibor jeho poručníkem.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Ottův slovník naučný, díl XIII.; Praha, 1898 (reprint 1998); s. 1096 (heslo Károlyi) ISBN 80-7185-158-2
  3. ↑ Rodokmen Károlyiů dostupné online
  4. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1861; s. 995 (heslo Zichy) dostupné online
  5. ↑ Rodokmen Zichyů dostupné online
  6. ↑ Tibor Károlyi na webu maďarského parlamentu dostupné online
  7. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 190 dostupné online
  8. ↑ Tibor Károlyi na webu maďarského parlamentu dostupné onlíne
  9. ↑ Zámek Macea dostupné online
  10. ↑ KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2013; s. 30, 47 ISBN 978-80-254-9315-1
  11. ↑ Zámek Balc dostupné online
  12. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1893; s. 241 dostupné online

Externí odkazy

Zdroj