Thomas Reiter

Thomas Arthur Reiter
Astronaut ESA
Státní příslušnost NěmeckoNěmecko Německo
Datum narození 23. května 1958 (65 let)
Místo narození Frankfurt nad Mohanem, Hesensko, Německo
Předchozí
zaměstnání		 Vojenský pilot
Hodnost brigádní generál (20. března 2009)[1]
Čas ve vesmíru 350 dní 5 hodin 36 minut
Kosmonaut od 15. května 1992
Mise EO 20 (Sojuz TM-22/Mir)
Expedice 13/Expedice 14
(STS-121/ISS/STS-116)
Znaky misí Znak posádky Sojuzu TM-22 Znak Expedice 13 Znak Expedice 14 Znak posádky STS-121 Znak posádky STS-116
Kosmonaut do léto 2007
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Arthur Reiter (* 23. května 1958 v Frankfurtu nad Mohanem, Hesensko, Německo) byl původně vojenský letec, od května 1992 je astronautem oddílu ESA. Na přelomu let 1995/96 absolvoval půlroční kosmický let v 20. základní posádce (EO-20) stanice Mir, roku 2006 strávil opět půl roku na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) jako člen Expedice 13/Expedice 14. S 350 dny v kosmu drží evropský rekord v délce pobytu ve vesmíru.

Život

Mládí

Thomas Reiter pochází z Frankfurtu nad Mohanem, po gymnáziu nastoupil na vojenskou Univerzitu v Neubibergu, roku 1982 získal titul magistra v oboru aerokosmických technologií. Poté sloužil ve vojenském letectvu jako pilot.[2]

Astronaut

V květnu 1992 byl v 2. náboru ESA zařazen do oddílu astronautů ESA. V květnu 1993 byl s Christerem Fuglesangem vybrán k letu na ruskou stanici Mir v rámci programu Euromir. Od srpna téhož roku ve Středisku přípravy kosmonautů (CPK) v Hvězdném městečku procházel kurzem všeobecné kosmické přípravy, od července 1994 přípravou ve skupině, v březnu 1995 byly určeny posádky programu Euromir. Reiter byl zařazen do hlavní posádky (s Jurijem Gidzenkem a Sergejem Avdějevem.[2]

První let

Gidzenko, Avdějev a Reiter odstartovali 3. září 1995 do vesmíru na palubě Sojuzu TM-22. Převzali stanici od předešlé 19. základní posádky (Anatolij Solovjov, Nikolaj Budarin) a na půl roku osídlili stanici. V listopadu přijali návštěvu raketoplánu Atlantis (let STS-74). V únoru 1996 je vystřídali členové 21. základní posádky. Gidzenko, Avdějev a Reiter přistáli v Kazachstánu 29. února 1996 po 179 dnech, 1 hodině a 42 minutách letu.[2][3]

Mezi lety

Od 1996 v CPK procházel doplňkovým výcvikem a v červenci 1997 získal kvalifikaci velitele přistávacího modulu Sojuzu TM. Od srpna 1997 do března 1999 se vrátil do Bundeswehru a velel operativní letecké skupině. V červnu – říjnu 1999 absolvoval stáž v CPK, v průběhu které se seznámil s ruským segmentem ISS, v lednu – únoru 2003 si v další stáži osvojil velení přistávacímu modulu Sojuzu TMA.[2]

Druhý let

V dubnu 2005 byla mezi Roskosmosem a ESA podepsána dohoda o letu astronauta ESA (Reitera) na ISS, původně měl startovat v září 2005 (let STS-121) a vrátit se v březnu 2006 (let STS-116). Po odkladech nakonec raketoplán Discovery (STS-121) odstartoval až 4. července 2006. Reiter pracoval na ISS v rámci Expedice 13, od září 2006 Expedice 14. Vrátil se raketoplánem Discovery (let STS-116), přistál 22. prosince 2006 po 171 dnech, 3 hodinách a 54 minutách letu.[2][4]

Manažer

Z oddílu astronautů ESA odešel v létě 2007, současně s odchodem byl jmenován členem rady ředitelů německé kosmické agentury DLR (Deutsches Zentrum fur Luft- und Raumfahrt).[2]


Reference

  1. ↑ HASSELBACH, Heike. Weltraumspaziergänger wird General [online]. Bonn: Ministerstvo obrany, Německo, 2009-03-20 [cit. 2009-05-09]. [www.bmvg.de/portal/a/bmvg/kcxml/04_Sj9SPykssy0xPLMnMz0vM0Y_QjzKLd4k3cQsESUGY5vqRMLGglFR9b31fj_zcVP0A_YLciHJHR0VFAFBC9EY!/delta/base64xml/L2dJQSEvUUt3QS80SVVFLzZfRF80Rzk!?yw_contentURL=%2FC1256F1200608B1B%2FW27QAMVY731INFODE%2Fcontent.jsp Dostupné online]. (německy) 
  2. ↑ a b c d e f IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2009-01-20 [cit. 2009-05-06]. Kapitola Thomas Arthur Reiter. Dostupné online. (rusky) 
  3. ↑ HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2001-11-04 [cit. 2009-05-06]. Kapitola Sojuz TM-22. [dále jen Holub]. Dostupné online. 
  4. ↑ Holub. Rev. 2006-12-12 [cit. 2009-05-06]. Kapitola Expedice 13. 

Externí odkazy

Zdroj