Thomas Pelham, 2. hrabě z Chichesteru

Thomas Pelham, 2. hrabě z Chichesteru
Narození 28. dubna 1756
Londýn
Úmrtí 4. července 1826 (ve věku 70 let)
Londýn
Alma mater Clare Hall
Clare College
Povolání politik
Politická strana Toryové
Choť Mary Pelham, Countess of Chichester (od 1801)[1][2]
Děti Henry Pelham, 3rd Earl of Chichester[1]
Lady Amelia Pelham[3][1]
Frederick Thomas Pelham[3]
John Pelham[3][1]
Lady Catherine Pelham[3]
Lady Lucy Pelham[3]
Rodiče Thomas Pelham, 1st Earl of Chichester[1] a Anne Frankland[1]
Příbuzní Frances Pelham[1] (sourozenec)
Walter Pelham, 4th Earl of Chichester, Francis Pelham, 5th Earl of Chichester, Lady Susan Pelham[3][1], Lady Harriet Pelham[3][1], Lady Isabella Pelham[3][1], Thomas Pelham[3] a Arthur Pelham[3] (vnoučata)
Funkce ministr vnitra Velké Británie (1801–1803)
Leader of the House of Lords (1801–1803)
kancléř Lancasterského vévodství (1803–1804)
poslanec 17. parlamentu Velké Británie
poslanec 18. parlamentu Velké Británie
… více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Pelham, 2. hrabě z Chichesteru (Thomas Pelham, 2nd Earl of Chichester, 3rd Baron Pelham of Stanmer) (28. dubna 1756, Londýn – 4. července 1826, Londýn) byl britský státník ze šlechtického rodu Pelhamů, byl prasynovcem dvou britských premiérů 1. vévody z Newcastle a Henryho Pelhama. V několika britských vládách zastával postupně funkce ministra pro Irsko, ministra vnitra a generálního poštmistra, byl též členem Královské společnosti.

Mládí a politická kariéra

Narodil se v Londýně jako nejstarší syn 1. hraběte z Chichesteru, který zastával hodnosti u dvora a také nižší vládní funkce. Studoval v Cambridge a v letech 1775–1778 podnikl kavalírskou cestu po Evropě, navštívil Španělsko, Francii, Itálii, německé země a Rakousko. Po návratu z cest a v roce 1780 byl za hrabství Sussex zvolen do Dolní sněmovny. Původně patřil k whigům, podporoval 2. markýze z Rockinghamu, později ale přešel k toryům a získal funkce ve vládě W. Pitta mladšího. Byl generálním inspektorem v úřadu polního zbrojmistra (1782–1783) a státním sekretářem pro Irsko (1783–1784). Jako ministr pro Irsko se stal členem irské Tajné rady (1783) a zároveň byl zvolen i do irského parlamentu (1783–1790, 1795–1799).

Mimo vládní funkce v 80. a 90. letech často cestoval do zahraničí, jeho cesty byly částečně i diplomatickými misemi. R. 1795 byl jmenován členem Tajné rady a znovu státním sekretářem pro Irsko (1795–1798). R. 1801 byl krátce komisařem kontrolního úřadu Britská Východoindická společnost, po pádu Pittovy vlády odmítl nabídku na úřad ministra války a vyslance v Rusku. Znovu se stal členem vlády pod H. Addingtonem jako státní sekretář vnitra (1801–1803). R. 1801 byl s titulem barona ze Stanmeru povolán do Sněmovny lordů, titul hraběte z Chichesteru zdědil po otci až r. 1805. Kvůli sporům s premiérem Addingtonem musel rezignovat na post ministra vnitra a byl pověřen méně významnými funkcemi (lord kancléř vévodství lancasterského 1803–1804, velitel královské tělesné stráže 1804). Do druhé Pittovy vlády již nebyl přizván, ale později dlouhodobě zastával funkci generálního poštmistra (1807–1826). Od roku 1800 byl členem Královské společnosti.

Rodina

Jeho manželkou byla od roku 1801 Mary Henrietta Osborne (1780–1862), dcera ministra zahraničí 5. vévody z Leedsu. Dědicem rodových titulů byl nejstarší syn Henry Thomas (1804–1886), který zastával spíše jen čestné funkce. Druhorozený syn Frederick Thomas (1808–1861) sloužil v námořnictvu a dosáhl hodnosti kontradmirála, nejmladší syn John Thomas (1811–1894) byl duchovním a biskupem v Norwichi (1857–1893).

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j Kindred Britain.
  2. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  3. ↑ a b c d e f g h i j Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Externí odkazy

Zdroj