Thomas Butler, hrabě z Ossory

Thomas Butler, hrabě z Ossory
Narození 8. července 1634
Kilkenny
Úmrtí 30. července 1680 (ve věku 46 let)
Místo pohřbení Westminsterské opatství
Povolání politik
Ocenění Podvazkový řád
Choť Emilia Butler, Countess of Ossory (od 1659)[1][2]
Děti James Butler, 2. vévoda z Ormonde[1]
Charles Butler, 1st Earl of Arran[3]
Elizabeth Stanley, Countess of Derby[1]
Henrietta Butler[1]
Lady Amelia Butler[3]
Rodiče James Butler, 1. vévoda z Ormonde[1] a Elizabeth Butler[3][1]
Příbuzní Elizabeth Stanhope[1], John Butler, 1st Earl of Gowran[1], Richard Butler, 1st Earl of Arran[1], Thomas Butler, Viscount Thurles[1] a Lady Mary Butler[1] (sourozenci)
Mary Butler[3][1], Lady Elizabeth Butler[3], Julia Butler[3][1] a Lady Mary Butler[3] (vnoučata)
Funkce poslanec anglického parlamentu
Člen irské Tajné rady
Member of the 1661-79 Parliament
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Butler, hrabě z Ossory (Thomas Butler, Earl of Ossory, 1st Baron Butler of Moore Park) (8. července 1634, Kilkenny Castle, Irsko – 30. července 1680, Londýn, Anglie) byl anglický a irský vojevůdce, státník a dvořan. Pocházel ze starého irského rodu Butlerů, jako syn a dědic vévody z Ormonde užíval titulu hraběte z Ossory. Dosáhl nejvyšších hodností v armádě i námořnictvu a krátce byl místokrálem v Irsku. Byl rytířem Podvazkového řádu. Jeho nejstarším synem a dědicem byl James Butler, 2. vévoda z Ormonde.

Životopis

Narodil se na rodovém sídle Kilkenny Castle v Irsku jako druhorozený syn 1. vévody z Ormonde. Mládí strávil v Irsku, poté absolvoval kavalírskou cestu se studiem ve Francii a Nizozemí, v roce 1652 odjel do Anglie, kde byl pro podezření z royalismu uvězněn (1655-1656). Poté odešel do Nizozemí a spolu s otcem se podílel na restauraci Stuartovců v roce 1660. V roce 1660 byl jmenován členem irské Tajné rady, v letech 1661-1662 byl poslancem irského parlamentu, od roku 1662 byl jako hrabě z Ossory irským peerem. Zároveň zasedal v anglické Dolní sněmovně (1662-1666; v parlamentu zastupoval přístav Bristol), poté získal anglický titul barona a vstoupil do anglické Sněmovny lordů, od roku 1666 byl též členem anglické Tajné rady.

Souběžně pokračoval v kariéře ve vojsku a námořnictvu, od roku 1665 byl v hodnosti generálporučíka jedním z velitelů v Irsku, v letech 1664-1665 a 1668-1669 zastupoval svého otce ve funkci irského místokrále (1668-1669 byl fakticky místokrálem). Jako úspěšný námořní velitel vynikl ve válkách proti Nizozemí (1665 a 1672), v roce 1672 byl mimořádným vyslancem ve Francii, kde dostal nabídku ke vstupu do námořních služeb Ludvíka XIV.. Po návratu do Anglie získal Podvazkový řád (1672) a v námořnictvu dosáhl hodnosti viceadmirála (1673), byl též velitelem v Severním moři. V letech 1675-1679 byl jedním z lordů admirality, spolu s otcem zasedal také ve výboru Tajné rady pro obchod a kolonie (1675-1680). Mimoto zastával funkce u dvora a v letech 1678-1680 byl lordem komořím královny Kateřiny. V roce 1680 byl jmenován guvernérem v Tangeru, ale funkci nepřevzal, protože náhle zemřel.

Rodina

Kilkenny Castle (Irsko), rodové sídlo Butlerů a rodiště hraběte z Ossory

Během exilu v Nizozemí se v roce 1659 oženil s Amelií Nassau (1635-1684) z vedlejší linie oranžského rodu, tento příbuzenský vztah později rod Butlerů přivedl k podpoře nástupu Viléma Oranžského v roce 1688. Z jejich manželství pocházelo pět dětí, z nichž dva synové zdědili titul vévody z Ormonde. Titul vévodů byl v roce 1715 potomkům odňat.

Potomstvo:

  • Elizabeth Butler (1660-1717), manžel 1673 William Stanley, 9. hrabě z Derby (1656-1702)
  • James Butler, 2. vévoda z Ormonde (1665-1745), generál, místokrál v Irsku
  • Charles Butler (de iure 3. vévoda z Ormonde), hrabě z Arranu (1671-1758), generál
  • Henrietta Butler (1677-1724), manžel 1697 Henry Nassau, 1. hrabě z Granthamu (1673-1754), nejvyšší komoří královny Karolíny

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m Kindred Britain.
  2. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  3. ↑ a b c d e f g Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Literatura

Externí odkazy

Zdroj