Thomas Andrews (vědec)

Thomas Andrews
Narození 19. prosince 1813
Belfast, Severní IrskoSeverní Irsko Severní Irsko
Úmrtí 26. listopadu 1885 (ve věku 71 let)
Belfast, Severní IrskoSeverní Irsko Severní Irsko
Alma mater Glasgowská univerzita
Pracoviště Královská univerzita v Belfastu
Obory chemie, fyzika
Známý díky Fázové přechody
Ocenění Královská medaile (1844)
Bakerian Lecture (1876 a 1869)
honoris causa (1879)
člen Královské společnosti
čestný společník Edinburské královské společnosti
Manžel(ka) Jane Hardie Walker (od 1842)
Děti Elizabeth Andrews
James Walker Andrews
Penelope Andrews
Jane H. Johnstone Andrews
Mary Andrews
Thomas John Andrews
Rodiče Thomas John Andrews a Elizabeth R. Stevenson
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Andrews (19. prosince 1813 Belfast26. listopadu 1885 Belfast) byl irský chemik a fyzik, který se významně zasloužil o výzkum fázových přechodů mezi plynným a kapalným skupenstvím. Dlouhá léta působil jako profesor chemie na Queen's University Belfast.

Život

Andrews se narodil v Belfastu v Irsku. Jeho otec byl obchodník s lnem. Navštěvoval Belfast Academy a Royal Belfast Academical Institution, kde studoval matematiku u Jamese Thomsona. Roku 1828 odešel na Glasgowskou univerzitu, kde studoval chemii u profesora Thomase Thomsona, poté pokračoval ve studiu na Trinity College v Dublinu. Roku 1835 získal titul doktora medicíny na Edinburské univerzitě.[1]

Téhož roku začal vykonávat lékařskou praxi v rodném Belfastu a současně vyučoval chemii v Academical Institution. Roku 1845 byl jmenován místopředsedou nově založené Queen's University Belfast a profesorem chemie. Obě tyto funkce vykonával až do svého odchodu do důchodu v roce 1879 ve věku 66 let.[1]

Roku 1842 se oženil s Jane Hardie Walkerovou (1818–1899). Měli šest dětí, mezi nimi i geoložku Mary Andrewsovou.[2] Zemřel roku 1885 a byl pohřben na městském hřbitově v Belfastu.

Dílo

Andrews se poprvé proslavil výzkumem tepla uvolňovaného při chemických reakcích, za který získal roku 1844 Královskou medaili. Společně s Peterem Guthrie Taitem se věnoval také výzkumu ozonu.[1]

pV diagram oxidu uhličitého. Andrews odhadl kritický bod oxidu uhličitého na přibližně 30,92 °C. (Současná hodnota je 30,98 °C.)[3]

Největšího uznání se mu však dostalo za výzkum zkapalnění plynů. V 60. letech 19. století podrobně zkoumal stavové zákony popisující vztahy mezi tlakem, teplotou a objemem u oxidu uhličitého. Zavedl pojmy kritická teplota a kritický tlak, a ukázal, že látka může přejít z plynného do kapalného stavu bez náhlé změny vlastností.[1][4][5]

Ve svých experimentech ukázal, že oxid uhličitý může přecházet mezi skupenstvími bez ztráty homogenity. Jeho výsledky ovlivnily i Willarda Gibbse, který je využil při formulaci rovnice Gibbsovy volné energie. Andrewsovy práce také inspirovaly snahy o zkapalnění dalších plynů. V letech 1877–1878 jako první úspěšně zkapalnil kyslík Louis Paul Cailletet.[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thomas Andrews (scientist) na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Andrews, Thomas ve Wikizdrojích (anglicky)
  2. CREESE, Mary R. S.; CREESE, Thomas M. Ladies in the Laboratory II: West European Women in Science, 1800-1900 : a Survey of Their Contributions to Research. [s.l.]: Bloomsbury Publishing PLC 316 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-4979-2. S. 51. (anglicky) 
  3. ANDREWS, Thomas. The Bakerian Lecture.--On the Continuity of the Gaseous and Liquid States of Matter. Philosophical Transactions of the Royal Society of London. 1869, roč. 159, s. 575–590. Dostupné online [cit. 2025-06-04]. ISSN 0261-0523. 
  4. ANDREWS, Thomas. The Bakerian lecture: On the continuity of the gaseous and liquid states of matter [PDF online]. Londýn: Philosophical Transactions of the Royal Society [cit. 2025-06-04]. S. 575-590. Dostupné online. (anglicky) 
  5. GOUDAROULIS, Yorgos. Searching for a name: the development of the concept of the critical point (1822-1869)/A la recherche d'un nom : le développement du concept de point critique (1822-1869). Revue d'histoire des sciences. 1994, roč. 47, čís. 3, s. 353–380. Dostupné online [cit. 2025-06-04]. ISSN 0151-4105. doi:10.3406/rhs.1994.1210. (francouzsky) 
  6. PAPANELOPOULOU, Faidra. Louis Paul Cailletet: The liquefaction of oxygen and the emergence of low-temperature research. Notes and Records of the Royal Society. 2013-12-20, roč. 67, čís. 4, s. 355–373. Dostupné online [cit. 2025-06-04]. ISSN 0035-9149. doi:10.1098/rsnr.2013.0047. (anglicky) 

Literatura

  • GILLISPIE, Charles Coulston. Dictionary of Scientific Biography: Pierre Cabanis - Heinrich von Dechen. [s.l.]: Charles Scribner's sons. 624 s. Dostupné online. ISBN 978-0-684-10114-9. S. 160–161. (anglicky) 

Zdroj