Thomas Andrews (vědec)
| Thomas Andrews | |
|---|---|
 | |
| Narození |
19. prosince 1813 Belfast,  Severní Irsko
|
| Úmrtí |
26. listopadu 1885 (ve věku 71 let) Belfast, Severní Irsko
|
| Alma mater | Glasgowská univerzita |
| Pracoviště | Královská univerzita v Belfastu |
| Obory | chemie, fyzika |
| Známý díky | Fázové přechody |
| Ocenění | Královská medaile (1844) Bakerian Lecture (1876 a 1869) honoris causa (1879) člen Královské společnosti čestný společník Edinburské královské společnosti |
| Manžel(ka) | Jane Hardie Walker (od 1842) |
| Děti | Elizabeth Andrews James Walker Andrews Penelope Andrews Jane H. Johnstone Andrews Mary Andrews Thomas John Andrews |
| Rodiče | Thomas John Andrews a Elizabeth R. Stevenson |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Thomas Andrews (19. prosince 1813 Belfast – 26. listopadu 1885 Belfast) byl irský chemik a fyzik, který se významně zasloužil o výzkum fázových přechodů mezi plynným a kapalným skupenstvím. Dlouhá léta působil jako profesor chemie na Queen's University Belfast.
Život
Andrews se narodil v Belfastu v Irsku. Jeho otec byl obchodník s lnem. Navštěvoval Belfast Academy a Royal Belfast Academical Institution, kde studoval matematiku u Jamese Thomsona. Roku 1828 odešel na Glasgowskou univerzitu, kde studoval chemii u profesora Thomase Thomsona, poté pokračoval ve studiu na Trinity College v Dublinu. Roku 1835 získal titul doktora medicíny na Edinburské univerzitě.[1]
Téhož roku začal vykonávat lékařskou praxi v rodném Belfastu a současně vyučoval chemii v Academical Institution. Roku 1845 byl jmenován místopředsedou nově založené Queen's University Belfast a profesorem chemie. Obě tyto funkce vykonával až do svého odchodu do důchodu v roce 1879 ve věku 66 let.[1]
Roku 1842 se oženil s Jane Hardie Walkerovou (1818–1899). Měli šest dětí, mezi nimi i geoložku Mary Andrewsovou.[2] Zemřel roku 1885 a byl pohřben na městském hřbitově v Belfastu.
Dílo
Andrews se poprvé proslavil výzkumem tepla uvolňovaného při chemických reakcích, za který získal roku 1844 Královskou medaili. Společně s Peterem Guthrie Taitem se věnoval také výzkumu ozonu.[1]
Největšího uznání se mu však dostalo za výzkum zkapalnění plynů. V 60. letech 19. století podrobně zkoumal stavové zákony popisující vztahy mezi tlakem, teplotou a objemem u oxidu uhličitého. Zavedl pojmy kritická teplota a kritický tlak, a ukázal, že látka může přejít z plynného do kapalného stavu bez náhlé změny vlastností.[1][4][5]
Ve svých experimentech ukázal, že oxid uhličitý může přecházet mezi skupenstvími bez ztráty homogenity. Jeho výsledky ovlivnily i Willarda Gibbse, který je využil při formulaci rovnice Gibbsovy volné energie. Andrewsovy práce také inspirovaly snahy o zkapalnění dalších plynů. V letech 1877–1878 jako první úspěšně zkapalnil kyslík Louis Paul Cailletet.[6]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thomas Andrews (scientist) na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Andrews, Thomas ve Wikizdrojích (anglicky)
- ↑ CREESE, Mary R. S.; CREESE, Thomas M. Ladies in the Laboratory II: West European Women in Science, 1800-1900 : a Survey of Their Contributions to Research. [s.l.]: Bloomsbury Publishing PLC 316 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-4979-2. S. 51. (anglicky)
- ↑ ANDREWS, Thomas. The Bakerian Lecture.--On the Continuity of the Gaseous and Liquid States of Matter. Philosophical Transactions of the Royal Society of London. 1869, roč. 159, s. 575–590. Dostupné online [cit. 2025-06-04]. ISSN 0261-0523.
- ↑ ANDREWS, Thomas. The Bakerian lecture: On the continuity of the gaseous and liquid states of matter [PDF online]. Londýn: Philosophical Transactions of the Royal Society [cit. 2025-06-04]. S. 575-590. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GOUDAROULIS, Yorgos. Searching for a name: the development of the concept of the critical point (1822-1869)/A la recherche d'un nom : le développement du concept de point critique (1822-1869). Revue d'histoire des sciences. 1994, roč. 47, čís. 3, s. 353–380. Dostupné online [cit. 2025-06-04]. ISSN 0151-4105. doi:10.3406/rhs.1994.1210. (francouzsky)
- ↑ PAPANELOPOULOU, Faidra. Louis Paul Cailletet: The liquefaction of oxygen and the emergence of low-temperature research. Notes and Records of the Royal Society. 2013-12-20, roč. 67, čís. 4, s. 355–373. Dostupné online [cit. 2025-06-04]. ISSN 0035-9149. doi:10.1098/rsnr.2013.0047. (anglicky)
Literatura
- GILLISPIE, Charles Coulston. Dictionary of Scientific Biography: Pierre Cabanis - Heinrich von Dechen. [s.l.]: Charles Scribner's sons. 624 s. Dostupné online. ISBN 978-0-684-10114-9. S. 160–161. (anglicky)
