Thomas-Morse MB-3

Thomas-Morse MB-3
Thomas-Morse MB-3
Určení	stíhací letoun
Výrobce	Thomas-Morse Aircraft & Boeing
První let	21. února 1919
Uživatel	Armádní letecká služba Spojených států amerických Námořní pěchota Spojených států amerických
Vyrobeno kusů	264
Další vývoj	Thomas-Morse MB-6 Thomas-Morse MB-7
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas-Morse MB-3 byl jednomotorový dvouplošný stíhací letoun vyvinutý americkou společností Thomas-Morse Aircraft. Ve službě byl v letech 1922–1929. Na počátku dvacátých let to byl hlavní stíhací letoun Armádní letecké služby Spojených států amerických (USAAS).^[1]

V březnu 1918 Armádní letecká služba Spojených států amerických vydala požadavky na vývoj amerického stíhacího letounu s motorem Wright-Hispano H (licenční verze Hispano-Suiza 8) o výkonu 300 hp (220 kW). Společnost Thomas-Morse v září 1918 získala objednávku na čtyři prototypy svého návrhu. První prototyp MB-3 (sériové číslo 40092) absolvoval první let 21. února 1919 v Ithace ve státě New York. Pilotoval jej Frank H. Burnside. Zkoušky pokračovaly na letišti McCook Field v Daytonu v Ohiu. Letoun měl slibné výkony, mezi jeho slabiny patřil špatný výhled pilota, vibrace motoru a jeho špatná dostupnost pro mechaniky. V červnu 1920 armádní letectvo přesto objednalo sériovou výrobu padesáti kusů.^[1]

Armádní MB-3 se účastnily i leteckých závodů. V roce 1920 se na Long Islandu konal první ročník závodů Pulitzer Trophy. Pilot Harold Evans Hartney s prototypem MB-3 skončil druhý za závodním speciálem Verville-Packard R-1.^[1]

Po úvodní sérii MB-3 pro letectvo bylo objednáno ještě dvanáct MB-3 pro námořní pěchotu. Později byla objednávka přehodnocena, takže deset kusů bylo dokončeno jako MB-3 a zbývající dva byly upraveny na závodní speciály Thomas-Morse MB-6 a Thomas-Morse MB-7. Námořní MB-3 byly dodány do března 1922. Piloti však s nimi nebyli spokojeni, takže je v červenci 1922 koupila armáda a jako MB-3M je využívala ve výcviku.^[1]

Na MB-3 navíc navázala rozsáhlá objednávka dalších 200 kusů vylepšené verze MB-3A. Jejich výroba však nebyla zadána společnosti Thomas-Morse, ale vybíralo mezi několika zájemci. Zakázku v dubnu 1921 získal Boeing, který se tak etabloval jako významný dodavatel vojenských letounů. V lednu 1922 MB-3 do služby zavedlo letectvo, přičemž objednané MB-3A byly dodány do prosince 1922. V letech 1923–1925 MB-3 představoval nejvýznamnější stíhací letoun americké konsturkce. Poté jej nahradily stíhací letouny další generace. Od roku 1926 už sloužily především k výcviku. Poslední byly vyřazeny roku 1929.^[1]

Databáze Aviation Safety Network obsahuje záznamy o 53 zničených letounech MB-3.^[2]

Roku 1927 byly MB-3 využity při natáčení amerického válečného filmu Wings (režie William A. Wellman). Ve filmu představovaly francouzské stíhací letouny SPAD S.XIII. Roku 1929 film získal první udělenou cenu Oscar za nejlepší film a dále cenu za nejlepší efekty.^[1]

MB-3 byl jednomotorový jednomístný dvouplošník. Chladič byl umístěn ve střední části horního křídla. Verze MB-3A měla mimo jiné zpevněnou konstrukci trupu, upravenou ocasní plochu, dva trupové chladiče a čtyřlistou vrtuli. Výzbroj tvořily dva synchronizované 7,62mm kulomety. Někdy je nahradil jeden, nebo dva 12,7mm kulomety.^[1]

• MB-3 – Základní verze. Čtyři prototypy a šedesát sériových letounů.
• MB-3A – Vylepšená verze. 200 kusů.
• MB-3M – Deset strojů MB-3 předaných námořní pěchotou armádě k využití ve výcviku.

• FORSGREN, Jan. The Thomas-Morse MB-3: America’s First Indigenous Fighter. [s.l.]: Aeronaut Books, 2021. 86 s. ISBN 978-1953201232. (anglicky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Thomas-Morse MB-3 na Wikimedia Commons
• Thomas-Morse MB-3 [online]. Valka.cz [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. 

Zdroj