Thioperoxid vodíku

Thioperoxid vodíku
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický název thioperoxol
Ostatní názvy thioperoxol, kyselina sulfenová, oxadisulfan, sulfanol
Funkční vzorec HOSH
Sumární vzorec H2SO
Identifikace
Registrační číslo CAS 62607-44-7
PubChem 447587
ChEBI 37858
SMILES OS
InChI 1S/H2OS/c1-2/h1-2H
Vlastnosti
Molární hmotnost 50,075 g/mol
Hustota 1,249 g/cm3
Index lomu 1,484
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thioperoxid vodíku, také nazývaný oxadisulfan nebo sulfanol, je anorganická sloučenina se vzorcem HSOH. Jeho vzorec se odvozuje od peroxidu vodíku (HOOH) náhradou jednoho kyslíkového atomu atomem síry. Jedná se o „přechodnou sloučeninu“ mezi peroxidem vodíku a disulfanem (HSSH),[1] méně stabilní než obě tyto látky; také jde o anorganickou a základní sulfenovou kyselinu (RSOH). Síra má v této molekule oxidační číslo 0.

Vznik

Thioperoxid se připravuje fotolýzou směsi ozonu a sulfanu v argonové matrici při 8 K[2] nebo pyrolýzou di-terc-butylsulfoxidu.[1][3]

Další možností je elektrický výboj ve směsi vody a síry.[4]

V mezihvězdném prostředí se thioperoxid vodíku může tvořit reakcí oxidu sirnatého s trivodíkovým kationtem, divodíkem a elektronem, případně reakcí oxidu sirnatého s  vodíkem za tvorby HOS a HSO, na které se může navázat další vodík; druhá z těchto reakcí ale vyžaduje přítomnost zrnek prachu.

Vlastnosti

Molekula thioperoxidu vodíku je nesymetrická, ale bariéra k přeměně z jedné formy na druhou je nízká.[4]

Délky vazeb v této sloučenině jsou 134,20 pm u H–S, 166,16 pm u S–O, a 96,06 pm u O–H. Velikosti vazebných úhlů činí 98,57° (H–S–O) a 107,19° (S–O–H). Vazby H–S a O–H jsou navzájem pootočené o 90,41°.[4]

Reakce

Dvě molekuly thioperoxidu vodíku se mohou cyklizovat za vzniku kyseliny sulfinothiové (HS(=O)SH) a vody.[5]

Hydrogensulfidový anion (HS−) reaguje s HSOH za vzniku disulfanu, HSSH.[6]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hydrogen thioperoxide na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b G. Winnewisser; F. Lewen; S. Thorwirth; M. Behnke; J. Hahn; J. Gauss; E. Herbst. Gas-Phase Detection of HSOH: Synthesis by Flash Vacuum Pyrolysis of Di-tert-butyl Sulfoxide and Rotational-Torsional Spectrum. Chemistry: A European Journal. 2003, s. 5501–5510. DOI 10.1002/chem.200305192. PMID 14639633. Bibcode 2003CEJ.....9.5501W. 
  2. ↑ R. R. Smardzewski; M. C. Lin. Matrix reactions of oxygen atoms with H2S molecules. The Journal of Chemical Physics. 1977, s. 3197–3204. DOI 10.1063/1.434294. Bibcode 1977JChPh..66.3197S. 
  3. ↑ H. Beckers; S. Esser; T. Metzroth; M. Behnke; H. Willner; J. Gauss; J. Hahn. Low-Pressure Pyrolysis of tBu2SO: Synthesis and IR Spectroscopic Detection of HSOH. Chemistry: A European Journal. 2006, s. 832–844. DOI 10.1002/chem.200500104. PMID 16240313. 
  4. ↑ a b c Oliver Baum. HSOH: An Elusive Species with Many Different Traits. [s.l.]: Cuvillier Verlag, 2008. Dostupné online. ISBN 9783867277907. S. 1–2. 
  5. ↑ Fillmore Freeman; An Bui; Lauren Dinh; Warren J. Hehre. Dehydrative Cyclocondensation Mechanisms of Hydrogen Thioperoxide and of Alkanesulfenic Acids. The Journal of Physical Chemistry A. 2012-08-02, s. 8031–8039. DOI 10.1021/jp3024827. PMID 22724673. Bibcode 2012JPCA..116.8031F. 
  6. ↑ Gopi K. Kolloru. Hydrogen Sulfide in Redox Biology. [s.l.]: [s.n.], 2015-02-25. S. 274. 

Zdroj