Theodor Plievier

Theodor Plievier
Theodor Plievier, 1946
Theodor Plievier, 1946
Rodné jméno Theodor Otto Richard Plivier
Narození 12. února 1892
Berlín
Úmrtí 12. března 1955 (ve věku 63 let)
Avegno
Povolání novinář, překladatel a spisovatel
Významná díla Der Kaiser ging, die Generäle blieben
Stalingrad
The Kaiser’s Coolies
Haifische
Moscow
… více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Theodor Otto Richard Plievier, do roku 1933 Plivier (* 12. nebo 17. února 1892, Berlín – 12. března 1955, Avegno) byl německý spisovatel a autor protiválečné knihy Stalingrad, ve 20. letech jeden z "Inflačních svatých".

Život

V mládí pracoval jako námořník a v letech 1910–1913 jako horník v Chile a byl ovlivněn anarchosyndikalistickým hnutím. Za První světové války sloužil nedobrovolně na vojenském pomocném křižníku SMS Wolf a roku 1918 byl účastníkem vzpoury.

Po válce spoluzaložil reformní komunitu „Kommune am Grünen Weg“ v Bad Urachu a nakladatelství „Verlag der Zwölf“. Byl ovlivněn myšlenkami Bakunina i Nietzscheho a jako anarchista dával přednost individuální vzpouře. Roku 1920 se oženil s berlínskou herečkou Marií Stoz a měl s ní dva syny a dceru. 1923 během hladomoru v době inflace jeho dcera Torah a syn Peter zemřeli. Ve 20. letech patřil k okruhu přátel Käthe Kollwitz.[1]

V důsledku osobní krize se po vzoru básníka a přírodního proroka Gusto Gräsera stal jedním z vousatých inflačních světců v klerice a sandálech. Byl hostem akcí "Neue Schar" Friedricha Muck-Lambertyho, vyhlásil "světovou revoluci" a nabádal své následovníky aby hledali "Království duše".

Od roku 1924 pracoval jako příležitostný dělník a znovu jako námořník, později jako novinář, překladatel a spisovatel. Během těchto let opět pracoval nějaký čas v Jižní Americe, mimo jiné jako honák a jako sekretář německého vicekonzula v Pisagua. Roku 1929 vyšel vyšel jeho první román „Des Kaisers Kulis“ (Císařovi kuliové), který ho proslavil i za hranicemi Německa.

Roku 1931 se oženil s herečkou a spisovatelkou Hildegard Piscator. Po převzetí moci nacisty byly Plivierovy knihy spáleny. Plivier si změnil příjmení na Plievier a přes Prahu, Curych, Paříž a Oslo uprchl do Sovětského svazu (1934). Po vypuknutí Druhé světové války působil na frontě a v zajateckých táborech, zpovídal německé vojáky a publikoval časopisecky části, které později vydal knižně. V roce 1943 byl jedním ze zakladatelů Národní komise pro svobodné Německo (Nationalkomitee Freies Deutschland).

Roku 1945 vyšla v Aufbau Verlag v Berlíně a zároveň v Mexiku jeho dokumentární kniha Stalingrad, která jako první informovala Němce o podrobnostech porážky 6. armády. Kniha byla přeložena do 14 jazyků a stala se Plievierovou nejúspěšnější knihou. Později byla úspěšně zdramatizována jako televizní film (1963) a hra. Plievier se do Německa vrátil se Sovětskou armádou a působil jako úředník ve východní okupační zóně ve Výmaru, byl členem parlamentu a zaměstnancem nakladatelství Gustav Kiepenheuer.

Po roce 1948 se nemohl smířit s dogmatickou podobou komunismu na Východě a během přednáškového turné po Západním Německu zůstal v britské zóně. Na sjezdu spisovatelů v Frankfurtu nad Mohanem v roce 1948 přednesl projev "Několik poznámek k významu svobody" („Einige Bemerkungen über die Bedeutung der Freiheit“). Usadil se v Hamburku a roku 1950 se potřetí oženil. Jeho další knihy, které doplňují válečnou trilogii vyšly v následujících letech – Moskva (1952) a Berlín (1954). V Západním Německu byl spisovatel v některých kruzích kritizován jako zrádce Wehrmachtu.[2] Plievier zemřel na infarkt roku 1955 ve věku 63 let ve Švýcarsku.

Dílo (výběr)

  • Des Kaisers Kulis. Roman der deutschen Kriegsflotte, Malik Verlag, 1930
  • Über seine Arbeit, Malik-Verlag, Berlin 1932
  • Stalingrad, Parkland-Verlag, Köln 2003 (El libro libre, Mexico 1945), ISBN 3-89340-074-5
  • Des Kaisers Kulis. Roman der deutschen Kriegsflotte, Verlag der Nation, Berlin 1988, ISBN 3-373-00242-7
  • The Kaiser’s Coolies, translated by Margaret Green, H. Fertig, 1988, ISBN 0-8652-7378-2
  • Das gefrorene Herz. Erzählungen, Kiepenheuer & Witsch, Köln 1988, ISBN 3-462-01879-5
  • Moskau. Roman, Parkland-Verlag, Köln 2003, ISBN 3-89340-072-9
  • Berlin. Roman, Parkland-Verlag, Köln 2003, ISBN 3-89340-073-7

Odkazy

Reference

  1. ↑ Käthe Kollwitz, Die Tagebücher 1908–1943, Siedler 1999, S. 552
  2. ↑ Weimar Lese, Christoph Werner: Theodor Plievier

Literatura

  • Plievier, Theodor. In: Hermann Weber, Andreas Herbst: Deutsche Kommunisten. Biographisches Handbuch 1918 bis 1945. 2., überarb. und stark erw. Auflage. Karl Dietz Verlag, Berlin 2008, ISBN 978-3-320-02130-6.
  • Falk Beyer: Zur kulturpolitischen Mitarbeit der Schriftsteller Erich Weinert, Theodor Plivier, Johannes R. Becher und Willi Bredel beim Aufbau der Grundlagen eines sozialistischen Verlagswesens in der sowjetisch besetzten Zone Deutschlands von Mai 1945 bis Dezember 1946. Zwickau: Pädag. Hochsch. Diss. A 1985.
  • Ingrid E. Lotze: Theodor Plieviers Kriegstrilogie. Moskau, Stalingrad, Berlin. New York, Columbia Univ.: Univ. Diss. 1969.
  • Harry Wilde: Theodor Plivier. Nullpunkt der Freiheit. Biographie. München u.a.: Desch 1965.

Externí odkazy

Zdroj