Tharparkar (plemeno skotu)
| Tharparkar | |
|---|---|
 Tharparkar
| |
| Základní informace | |
| Země původu |
 Pákistán
|
| Stupeň prošlechtění | zušlechtěné plemeno |
| Směr užitkovosti | mléko-maso-tah |
| Tělesná charakteristika | |
| Hmotnost samce | 600 - 650 kg[1] |
| Hmotnost samice | 410 kg[1] |
| Výška samce † | 145 cm[1] |
| Výška samice † | 135 - 142 cm[1] |
| Tělesný rámec | střední |
| Barva | bílé až šedé |
| Klasifikace a standard | |
| Plemenná skupina | zebu |
| multimediální obsah v galerii na Commons | |
| † výška uváděna v kohoutku | |
Tharparkar, též thari, je plemeno zebu chované v poušti Thár. Oblastí původu je region Tharparkar v Pákistánské provincii Sindh, dále je rozšířené v indickém státě Rádžasthán. Je to skot středního tělesného rámce s hlubokým trupem a dobře vyvinutým hrbem i lalokem. Končetiny jsou dlouhé a jemné. Uši zvířat jsou dlouhé, rohy jsou malé, vysoko nasazené a směřují dozadu. Zbarvení je bílé až šedé, někdy červené, novorozená telata jsou světle červená. Plemeno je nenáročné a odolné proti nemocem a vysokým teplotám.
Tharparkar se vyznačuje slušnou mléčnou užitkovostí: během laktace, která trvá 280 dní, nadojí průměrně 2500 kg mléka s obsahem 4,3 % tuku.[1] Při dobrých podmínkách může kráva dát i více než 4000 kg mléka.[1] Je to plemeno pozdní, věk při prvním otelení je 40 měsíců a délka mezidobí je 430 dní.[1]
Voli dorůstají v kohoutku až 150 cm a k práci se využívají od tří a půl roku věku.[1] Kolem pěti let jsou plně vyzrálí.[1] Jsou to dobrá pracovní zvířata, která však vyžadují častý kontakt s pánem, aby nezdivočela. Mohou pracovat šest až deset hodin denně a táhnout náklad rychlostí až 10 km/h.[1] Uspokojivá je také užitkovost masná.
Odkazy
Reference
Literatura
- SAMBRAUS, Hans Hinrich. Atlas plemen hospodářských zvířat. Praha: Nakladatelství Brázda, 2006. 295 s. ISBN 80-209-0344-5.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tharparkar na Wikimedia Commons
