Technische Nothilfe

Technische Nothilfe
Logo
Logo
Základní údaje
Dřívější jména Technischen Abteilung“ (TA),Technische Hilfkorps der Polizei
Datum založení 30. září 1919
Datum zániku 10. října 1945
Osud Zákon kontrolní rady č. 2: Rozpuštění a likvidace nacistických organizací
Nástupce Bundesanstalt Technisches Hilfswerk (THW)
Zakladatelé Otto Lummitzsch, Gustav Noske
Sídlo Berlín, Německo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Technische Nothilfe (TeNo) byla technická pohotovostní služba podřízená Ordnungspolizei (OrPo) v Třetí říši.

Počátky

Za vznikem organizace stojí vrchní velitel Reichswehru generálplukovník Hans von Seeckt, který obešel ustanovení Versailleské smlouvy, která zrušila vojenskou brannou povinnost v Německu a zároveň omezila německé ozbrojené síly, které nesměly překročit 100 000 mužů.

Prvním úkolem organizace Technische Ableilung bylo zabraňování zastavení práce v kritické infrastruktuře (plynárny, vodárny, elektrárenské závody, železnice, pošta, zásobování potravinami). O zabránění stávkám psal český tisk už v roce 1922 jako o Technickém sboru pomocném nebo Technické nouzové výpomoci.[1] Od této stávkokazecké činnosti přešla k pomoci při odstraňování následků živelných pohrom.[2][3] Od roku 1919, kdy už organizace de facto existovala, prošla i organizačním vývojem. V roce 1933 byla podřízena ministerstvu vnitra. Dne 13. října 1936 byla včleněna jako Technická pomocná policie do Říšské policie (Technische Hilfkorps der Polizei).[4] O činnosti organizace ve věci přípravy války psal český tisk už v roce 1933.[5]

Činnost

Technische Nothilfe vznikla de iure 25. března 1939, kdy byl zákonem vymezen okruh její působnosti.[6] Neunikla pozornosti Ministerstva národní obrany Československa, které o ni referovalo[4]:

  • 12 000 vůdců
  • 150 000 členů
  • 500 místních skupin (Ortsgruppen)
  • 14 denní školení vůdců
  • Reichsschule (říšská škola) der Technische Nothilfe na hradě Eisenhardt v Bad Belzigu v Braniborsku.

Technische Nothilfe působila i v Protektorátě, ale jako organizace s výhradním členstvím říšskoněmeckých Němců. Velitelství TeNo při Pořádkové policii v protektorátě sídlilo na tehdejší ulici generála Roettiga 14 v Bubenči.[7]

Nařízení zavedení říšských předpisů o technické nouzové pomoci v protektorátě z 10. července 1942 (Věstník říšského protektora č. 33 z 8. srpna 1942) otevřelo nábor Čechů.[8] Nábor se však záhy změnil v nedobrovolné přidělení Pracovním úřadem.

V červenci 1943 uzavřelo protektorátní Ministerstvo školství a lidové osvěty smlouvu s Technische Nothilfe, podle níž mělo odejít do Německa přibližně 2000 žáků průmyslových škol, přičemž některým z nich nebylo ještě sedmnáct let. Ministr Emanuel Moravec uvedl, že činnost v Technische Nothilfe bude studentům započítána jako praxe.[9] V prosinci 1943 ministerstvo oznámilo, že studenti se vrátí domů nejpozději na konci ledna 1944.[10]

Dne 10. května 1944 byla zřízena vládním nařízením č.109/1944 Sb. Protektorátní technická nouzová pomoc.[2]

Dne 4. dubna 1945 byla výnosem říšského vedoucího Himmlera podřízena protektorátní Technische Nothilfe soudní pravomoci SS.[11]

Konec

Dne 10. října 1945 přijala Spojenecká kontrolní rada Zákon č. 2: Rozpouštění a likvidace nacistických organizací. V příloze byla na 61. místě uvedena Technische Nothilfe.

Reference

  1. ↑ TŮMA, L. Německo: Po stávce železničních úředníků. Národní listy. 1922-02-12, roč. Šedesátý druhý., čís. 43., s. 2. Dostupné online. 
  2. ↑ a b PLACHÝ, Jiří. Podivné životní osudy divizního generála Františka Bartoše a plukovníka Aloise Švece. Historie a vojenství. 2006-06-07, roč. 55, čís. 2, s. 86. Dostupné online. 
  3. ↑ W., J. Německé branné organizace: Schutz polizei a Technische Nothilfe. Lidové noviny. 1924-11-27, roč. 32., čís. 595, s. 2. Dostupné online. 
  4. ↑ a b MINISTERSTVO, národní obrany. Německo (souhrnná zpráva): I. díl Ozbrojené sbory. Praha: M.N.O., 1938. 52 s. S. 28-32. 
  5. ↑ V, b. Němci burcují obyvatelstvo k protiletecké obraně: organizace TeNo v plné práci. České slovo. 1933-08-19, roč. XVI., čís. 226, s. 3. Dostupné online. 
  6. ↑ BENKERT, Theo. Dobrovolně ve službách celku. Svět. 1943-01-20, roč. II., čís. 3, s. 6. Dostupné online. 
  7. ↑ Verzeichnis der Scheckkonten: Seznam šekových účtů. Praha: Postsparkasse, 1943. 610 s. S. 161. 
  8. ↑ FRANK, Karl Hermann; VYKUSA, Karel, 1946. Zpověď K.H. Franka: podle vlastních výpovědí v době vazby u krajského soudu trestního na Pankráci. Praha: Cíl. 196 s. S. 119. 
  9. ↑ MAINUŠ, František. Totální nasazení. Češi na pracích v Německu 1939 - 1945. Brno: Univerzita J.E.Purkyně, 1970. 220 s. S. 78-80. 
  10. ↑ MINISTERSTVO, školství. Začlenění žáků průmyslových škol pro úkoly Technische Nothilfe. Lidové noviny. 1943-12-15, roč. 51., čís. 344, s. 2. Dostupné online. 
  11. ↑ FRANK, Karl Hermann; VYKUSA, Karel. Zpověď K.H. Franka: podle vlastních výpovědí v době vazby u krajského soudu trestního na Pankráci. Praha: Cíl, 1946. 196 s. S. 79. 

Zdroj