T-St-S 79

T-St-S 79
Chybí zde svobodný obrázek
Základní údaje
Typ srubu tvrzová minometná věž
Odolnost IV
Výzbroj 2× 12 cm minomet B12
původně 2× 9 cm vz. 38
lehký kulomet vz. 26
Počet pater 3
Nynější stav práce nezahájeny
Místo Babí
Zeměpisné souřadnice
Výstavba
Stavební firma Kuliš & Konstruktiva, Praha II
Betonáž srubu neprovedena
Velení srubu
Velitel srubu nezjištěno
Nadřízené ŽSV Trutnov
Osádka 40 (43) mužů

Srub T-St-S 79 byl projektován jako tvrzová minometná věž těžkého opevnění na Trutnovsku umístěna ve středu tvrze Stachelberg. Srub měl být vybudován jako součást tvrzového opevnění Československa před 2. světovou válkou.

Význam srubu měl být pro vykrytí hluchých palebných prostorů vně i uvnitř tvrze celém rozsahu 360° (úhlových stupňů). Hlavní předpoklad vedení palby směřoval na odvrácené severní svahy Stachelbergu a úžlabin mezi Žacléřem, Lamperticemi, Křenovem a Prkenným Dolem.

Poloha

Srub byl projekčně umístěn do středu tvrze, za vrchol hřebenu ve směru postupu nepřítele. Obvod srubu měl být pasivně zajištěn protipěchotními překážkami. Mimo věže pro minomety a zvonu pro lehký kulomet neměl jiné střílny a byl zcela zapuštěn do země. Palebné zajištění srubu bylo ponecháno na sousedních srubech T-St-S 78T-St-S 72.

Výzbroj

Hlavní výzbroj měly tvořit dva minomety ráže 12 cm B12 místo původně plánovaných 9 cm minometů vz. 38. Dostřel minometů byl projektován v rozsahu 250 – 7.500 m a v horizontálním rozsahu 360°. Palba měla být řízena z okolních dělostřeleckých pozorovatelen. Protože objekt byl projekčně situován na odvrácenou stranu hřebenu od nepřítele, neměl nouzový výlez ani nevystupoval na povrch, bylo okolí srubu zajištěnou pouze lehkým kulometem vz. 26 ve zvonu.

Výstavba

K 1. říjnu 1938 nebyla zahájena (nebyl ani projekčně dořešen).

Literatura

  • Jiří Novák: Opevnění na Stachelbergu, Jiří Novák, Jablonné na Orlicí 1998, ISBN 80-902326-0-4
  • Zdeněk Komanec, Michal Prášil: Tvrze československého opevnění 1935-1938 1.díl, Společnost přátel československého opevnění, s.r.o., Brno, 1998

Externí odkazy

Zdroj