Třída Visby (1942)

Třída Visby
Visby
Visby
Obecné informace
Uživatel Švédské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 4
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Mode
Nástupce třída Öland
Technické údaje Visby (1942)
Výtlak 1135 t (standardní)
1320 t (plný)
Délka 98 m
Šířka 9,4 m
Ponor 3,8 m
Pohon 3 kotle, 2 turbíny
Rychlost 39 uzlů
Posádka 140
Výzbroj 3× 120mm kanón (3×1)
4× 40mm kanón Bofors
3× 20mm kanón
6× 533mm torpédomet (2×3)
4 vrhače
20 min
Technické údaje Visby (1966)
Výtlak 1200 t (standardní)
Délka 95 m
Šířka 9,2 m
Výzbroj 2× 57mm kanón Bofors (2×1)
375mm protiponorkový raketomet Bofors (1×4)
Letadla 1× vrtulník

Třída Visby byla třída torpédoborců švédského námořnictva. Třída se skládala ze čtyř jednotek. Do služby byly zařazeny za druhé světové války. V 50. a 60. letech byla plavidla modernizována. Od roku 1965 byla vedena jako fregaty. První pár byl vyřazen roku 1978 a druhý roku 1982.

Stavba

Nákres torpédoborců třídy Visby

Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy, pojmenované Visby (J11), Sundsvall (J12), Hälsingborg (J13) a Kalmar (J14). Do služby byly zařazeny v letech 1942-1944.

Konstrukce

Nákres fregat třídy Visby

Po dokončení

Hlavňovou výzbroj po dokončení tvořily tři 120mm kanóny v jednodělových věžích, čtyři 40mm protiletadlové kanóny a tři 20mm kanóny. Další ofenzivní zbraní byly dva trojhlavňové 533mm torpédomety. K napadání ponorek sloužily čtyři vrhače hlubinných pum. Nést mohly rovněž 20 námořních min. Pohonný systém tvořily tři kotle a dvě turbíny De Laval. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů.

Modernizace

Sundsvall po modernizaci

V pozdějším období byly všechny jednotky modernizovány. Menší modernizace proběhla v letech 1957–1959 u jednotek Hälsingborg a Kalmar. Počet jejich lehkých zbraní byl omezen na tři 40mm kanóny Bofors v jednohlavňovém provedení. Původní dva trojité torpédomety nahradil jeden pětihlavňový. Obě jednotky byly vyřazeny 1. července 1978.

Torpédoborce Visby a Sundsvall byly v letech 1964–1966 přestavěny na protiponorkové fregaty. Jejich trup byl zkrácen a mírně rozšířen. Novou hlavňovou výzbroj tvořily dva dvouúčelové 57mm kanóny Bofors v jednodělových věžích na přídi a na zádi. K ničení ponorek sloužil čtyřhlavňový 375mm protiponorkový raketomet Bofors umístěný ve středu plavidla. Na střeše zadní části nástavby přitom byla vytvořena přistávací plocha pro nejúčinnější protiponorkovou zbraň – protiponorkový vrtulník. Obě jednotky byly vyřazeny 1. července 1982.

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazy

Zdroj