Třída U1

Třída U1
	Ponorka U3
Obecné informace
Uživatel	Švédské námořnictvo
Typ	ponorka
Lodě	9
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Sjölejonet
Nástupce	třída Neptun
Technické údaje třídy U1
Výtlak	367 t (na hladině); 450 t (pod hladinou)
Délka	49,6 m
Šířka	4,7 m
Ponor	3,8 m
Pohon	1× diesel, 2× elektromotor; 2 lodní šrouby; 1350 + ? hp
Rychlost	13,8 uzlu (na hladině); 7,5 uzlu (pod hladinou)
Posádka	26
Výzbroj	1× 20mm kanón; 4× 533mm torpédomet; 8 torpéd
Technické údaje třídy Abborren
Výtlak	388 t (pod hladinou)
Délka	49,8 m
Šířka	4,3 m
Pohon	2× diesel, 2× elektromotor; 1 lodní šroub; 1500 + 750 hp
Rychlost	14 uzlů (na hladině); 9 uzlů (pod hladinou)
Posádka	23
Výzbroj	5× 533mm torpédomet; 12 torpéd

Třída U1 byla třída ponorek švédského námořnictva. Celkem bylo postaveno devět jednotek této třídy. Ve službě byly v letech 1942–1976.^[1] V 60. letech bylo šest ponorek modernizováno na třídu Abborren. Ponorka U3 byla zachována jako muzejní loď v Malmö.^[2]

Stavba

Byly to malé pobřežní ponorky, o jejichž stavbě bylo rozhodnuto po vypuknutí druhé světové války. Jejich konstrukce byla co nejvíce zjednodušena za účelem zrychlení stavby a úspory nákladů. Celkem bylo postaveno devět jednotek této třídy. Pět jich postavila švédská loděnice Kockums v Malmö a čtyři loděnice Örlogsvarvet v Karlskroně. Do služby byly přijaty v letech 1942–1944.^[1]

Jednotky třídy U1:^[1]

Jméno	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Status
U1	1940	červen 1941	květen 1942	Vyřazena 1960.
U2	1940	květen 1942	březen 1943	Vyřazena 1961.
U3	1940	červen 1942	listopad 1943	Vyřazena 1964, muzejní loď.
U4	1943	červen 1943	duben 1944	Od roku 1964 Forellen (For), vyřazena 1970.
U5	1943	červenec 1943	červen 1944	Od roku 1964 Abborren (Abb), vyřazena 1976.
U6	1943	srpen 1943	červenec 1944	Od roku 1964 Siken (Sik), vyřazena 1974.
U7	1943	listopad 1943	září 1944	Od roku 1964 Gäddan (Gäd), vyřazena 1973.
U8	1943	duben 1944	říjen 1944	Od roku 1964 Laxen (Lax), vyřazena 1976.
U9	1943	květen 1944	listopad 1944	Od roku 1964 Makrillen (Mak), vyřazena 1976.

Konstrukce

Ponorky byly vyzbrojeny jedním 20mm kanónem a čtyřmi 533mm torpédomety (tři na přídi a jeden na zádi) se zásobou osmi torpéd. Pohonný systém tvořil jeden diesel-generátor MAN o výkonu 1350 hp a dva elektromotory, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 13,8 uzlu na hladině a 7,5 uzlu pod hladinou.^[1]

Modernizace

V letech 1962–1964 byly ponorky U4–U9 modernizovány pro boj s nepřátelskými ponorkami. Zároveň dostaly nová jména. Odstraněn byl kanón a záďový torpédomet. Trup a velitelská věž dostaly vylepšený tvar. Do přepracované zádě za velitelskou věží byl umíštěn rotační zásobník pro po kabelu naváděná protiponorková torpéda. Příďové torpédomety zůstaly zachovány. Celkem bylo na palubě 12 torpéd. Do přídě byl instalován sonar.^[3] Zásadně byl přestavěn také pohonný systém. Tvořily dva diesel-generátory MAN o výkonu 1500 hp a dva elektromotory o výkonu 750 hp.^[1] Lodní šroub byl pouze jeden.^[3] Nejvyšší rychlost ponorky se zvýšila na 14 uzlů na hladině a 9 uzlů pod hladinou.^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g U1 submarines (1942-1945) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. (anglicky)
↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 203.
↑ ^a ^b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 183.