Třída Tonghe

Třída Tonghe
Suwon (PCC-752)
Suwon (PCC-752)
Obecné informace
Uživatelé Námořnictvo Korejské republiky
Kolumbijské námořnictvo
Typ korveta
Lodě 4
Osud aktivní (2016)
Nástupce třída Pchohang
Technické údaje
Výtlak 1096 t (plný)[1]
Délka 78,1 m
Šířka 9,6 m
Ponor 2,6 m
Pohon CODOG
Rychlost 31 uzlů
Dosah 4000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka 10 důstojníků
85 námořníků
Výzbroj 1× 76mm kanón
2× 40mm kanón (1×2)
4× 30mm kanón (2×2)
6× 324mm torpédomet (2×3)
12× hlubinná puma
Sonar PHS-32

Třída Tonghe (korejsky 동해급 초계함) jsou hlídkové korvety námořnictva Korejské republiky. Celá třída je určena především k hlídkování a pobřežní obraně. Celkem byly postaveny čtyři jednotky, které byly do služby přijaty roku 1983. Jihokorejské námořnictvo všechny vyřadilo. Jedno plavidlo bylo následně darováno Kolumbii.[2]

Stavba

Celkem byly postaveny čtyři korvety této třídy. Každou přitom postavila jiná loděnice, čímž měly všechny získat nové důležité zkušenosti.[3]

Jednotky třídy Tonghe:[1]

Jméno Loděnice Spuštěna Vstup do služby Status
Tonghe (PCC-751) Korea Shipbuilding Corporation (nyní Hanjin Heavy Industries), Pusan 1982 10. listopadu 1983 vyřazena
Suwon (PCC-752) Korea Takoma Shipyard (nyní Hanjin Heavy Industries), Masan 1982 20. listopadu 1983 vyřazena
Kangnung (PCC-753) Hyundai Heavy Industries, Ulsan 1983 30. listopadu 1983 vyřazena
Anjang (PCC-755) Daewoo Shipbuilding & Marine Engineering, Okpo 1983 21. prosince 1983 po vyřazení získána Kolumbií jako ARC Nariño (CM-55), aktivní.

Konstrukce

ARC Nariño (CM-55)

Korvety byly vybaveny trupovým sonarem Signaal PHS-32, vyhledávacím radarem Raytheon SPS-64, střeleckým radarem Signaal WM-28, oprotronikou Signaal LIOD, bojovým řídícím systémem Signaal SEWACO ZK.[4] Výzbroj tvořil jeden 76mm kanón OTO Melara ve věži na přídi, dále jeden 40mm dvojkanón Bofors a dva 30mm dvojkanóny ve věžích Emerson. Plavidla dále nesla dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety pro torpéda Mk 46 a skluzavky pro 12 hlubinných pum Mk IX.[1] Pohonný systém je koncepce CODOG. Při plavbě ekonomickou rychlostí lodě poháněly dva diesely MTU 12V 956TB82 o výkonu 6260 hp, zatímco v bojové situaci diesely byly vypnuty a korvety poháněla jedna plynová turbína General Electric LM2500 o výkonu 26820 hp.[4] Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 31 uzlů a dosah 4000 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]

Zahraniční uživatelé

Vyřazená korveta Anyang byla darována Kolumbii, která ji provozuje jako ARC Nariño (CM-55). Před předáním koncern Thales Group provedl modernizaci bojového řídícího systému a systému řízení palby.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Class Donghae Corvette [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b COLOMBIAN NAVY INSPECTS PCC 755 CORVETTE FROM SOUTH KOREA [online]. Forecast International, rev. 2014-01-23 [cit. 2016-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Tonghae / Dong Hae (PCC Patrol Combat Corvette) [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-07-09 [cit. 2016-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b Tonghae / Dong Hae (PCC Patrol Combat Corvette) - Specifications [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-07-09 [cit. 2016-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj