Třída Sleipner (1936)

Třída Sleipner
Sleipner
Obecné informace
Uživatelé	Norské námořnictvo Kriegsmarine
Typ	torpédovka
Lodě	6
Zahájení stavby	1933–1938
Spuštění na vodu	1936–1939
Uvedení do služby	1937–1940
Osud	1 potopena 5 vyřazeno
Předchůdce	třída Draug
Nástupce	třída Ålesund
Technické údaje
Výtlak	597 t (standardní) 708 t (plný)[1]
Délka	72 m
Šířka	7,8 m
Ponor	2,1 m
Pohon	3 kotle, 2 parní turbíny, 2 lodní šrouby
Rychlost	30 uzlů
Dosah	3500 nám. mil při 15 uzlech
Posádka	75
Výzbroj	3× 102mm kanón (6×1) 1× 40mm kanón 2× 12,7mm kulomet (2×1) 2× 533mm torpédomet (1×2) 4 vrhače hlubinných pum
Technické údaje Odin
Výtlak	632 t (standardní)[2]
Délka	74 m
Šířka	7,8 m
Ponor	3 m
Pohon	3 kotle, 2 parní turbíny, 2 lodní šrouby
Rychlost	30 uzlů
Dosah	3 500 nám. mil při 15 uzlech
Posádka	75
Výzbroj	2× 102mm kanón (2×1) 1× 40mm kanón 2× kulomet (2×1) 2× 533mm torpédomet (1×2)

Třída Sleipner byla třída torpédovek Norského námořnictva. Celkem bylo postaveno šest jednotek. Ve službě byly od roku 1937. Účastnily se bojů druhé světové války. V roce 1940 byl Sleipner jedinou moderní norskou válečnou lodí, která dokázala uniknout do Velké Británie.^[1] Naopak Æger potopilo německé letectvo. Zbývající čtyři plavidla byla zařazena do německé Kriegsmarine. Pět plavidel válku přečkalo a v padesátých letech prošla modernizací na protiponorkové fregaty. Vyřazeny byly do roku 1959.

Stavba

V letech 1934–1939 byly loděnicí Karljohansvern verft v Hortenu postaveny tři jednotky první skupiny třídy Sleipner. Do služby byly přijaty v letech 1937–1939. Roku 1938 byly založeny kýly tří jednotek vylepšené druhé skupiny Odin. Ta se lišila omezením hlavní výzbroje ze tří na dva 102mm kanóny. Do německé okupace Norska byl dokončen pouze Odin a jeho dvě sesterská plavidla ještě nebyla dokončena. Všechny tři byly zařazeny do německého námořnictva.^[1]

Jednotky třídy Sleipner:^[1]

Jméno	Založení kýlu	Spuštěn	Vstup do služby	Osud
Sleipner	1934	7. května 1936	1937	V dubnu 1940 unikl do Velké Británie. Vyškrtnut 1956.
Æger	1935	25. srpna 1936	1938	Dne 9. dubna 1940 ve Stavangeru potopen německým letectvem.[3]
Gyller	1937	7. července 1938	1939	Dne 11. dubna 1940 v Kristiansandu zajat Němci. Zařazen do služby jako Löwe. Roku 1945 se vrátil norskému námořnictvu. Roku 1953 přestavěn na fregatu. Vyškrtnut 1959.
Odin	1938	17. ledna 1939	1939	Dne 11. dubna 1940 v Kristiansandu zajat Němci. Zařazen do služby jako Panther. Vyškrtnut 1959.
Tor	1938	9. září 1939	1940	V době okupace prováděla zkoušky. Dne 9. dubna 1940 potopena vlastní posádkou. Němci ji vyzvedli a vrátili do služby jako Leopard.[4] Vyškrtnut 1959.
Balder	1938	11. října 1939	1940	Dokončena po německé okupaci jako Tiger. Vyškrtnut 1959.

Konstrukce

Plavidla byla vyzbrojena třemi 102mm kanóny, jedním protiletadlovým 40mm kanónem Bofors, dvěma 12,7mm kulomety, dvojitým 533mm torpédometem (pouze Gyller nesl dva dvojité 533mm torpédomety) a čtyřmi vrhači hlubinných pum. Pohonný systém tvořily tři kotle Yarrow a dvě parní turbíny De Laval o výkonu 12 500 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů.^[1] Dosah byl 3 500 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.^[3]

Modifikace

Německé kořistní morpédovky Löwe (ex Gyller), Panther (ex Odin), Leopard (ex Tor) a Tiger (ex Balder) za druhé světové války nesly výzbroj jednoho 105mm kanónu, jednoho 37mm kanónu, dvou až čtyř 20mm kanónů a dvou 533mm torpédometů.^[3][4]

V letech 1952–1957 byly torpédovky Sleipner, Gyller, Odin, Tor a Balder přestavěny na fregaty. Vybaveny byly radarem a sonarem typu 144. Složení výzbroje bylo změněno na tři 76mm kanóny, dva 40mm kanóny, dva 20mm kanóny, salvový vrhač hlubinných pum Hedgehog, čtyři vrhače hlubinných pum a 24 min.^[3]

Odkazy

Literatura

• GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 379. (anglicky) 

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Sleipner na Wikimedia Commons

Zdroj