Třída Requin

Třída Requin
Morse (Q117)
Morse (Q117)
Obecné informace
Uživatelé Francouzské námořnictvo
Svobodná Francie
Regia Marina
Typ ponorka
Lodě 9
Osud 8 ztraceno
1 vyřazena
Předchůdce Pierre Chailley
Nástupce třída Sirène
Technické údaje
Výtlak 947 t (na hladině)
1441 t (pod hladinou)[1]
Délka 78,25 m (mezi svislicemi)
Šířka 6,84 m
Ponor 5,1 m
Pohon 2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby
2900 bhp + 1800 shp
Rychlost 15 uzlů (na hladině)
9 uzlů (pod hladinou)
Dosah 7700 nám. mil při 9 uzlech (na hladině)
105 nám. mil při 5 uzlech (pod hladinou)
Posádka 51
Výzbroj 1× 100mm kanón
2× 8,8mm kulomet (2×1)
10× 550mm torpédomet (16 torpéd)

Třída Requin byla třída ponorek francouzského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno devět jednotek této třídy. Francouzské námořnictvo je provozovalo v letech 1926–1946. Čtyři byly ukořistěny Německem a předány Itálii. Italské námořnictvo krátce provozovalo jeden z těchto ukořistěných člunů. Za války bylo celkem osm ponorek ztraceno.[2] Byly to první francouzské oceánské ponorky postavené od konce první světové války.[1]

Pozadí vzniku

Celkem bylo postaveno devět jednotek této třídy. Šest jich bylo objednáno v rámci programu pro rok 1922 a další tři v programu pro rok 1923. V jejich konstrukci byly využity poznatky získané na základě studia německých ponorek předaných Francii v rámci reparací po první světové válce.[1] Nedostatečné byly jejich manévrovací schopnosti a rychlost plavby na hladině. Ponorky měly sloužit v koloniích, operovat proti námořní dopravě a provádět průzkum pro hlavní síly floty.[1] Pět ponorek postavila loděnice Arsenal de Cherbourg v Cherbourgu a dále po dvou člunech loděnice Arsenal de Brest v Brestu a Arsenal de Toulon v Toulonu. Do služby byly přijaty v letech 1926–1928.[2]

Jednotky třídy Requin:[2]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěn Vstup do služby Osud
Requin (Q115) Arsenal de Cherbourg 1923 19. července 1924 květen 1926 V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Německem. Předána Itálii jako FR113. Nezařazena, dne 9. září 1943 zničena v Janově.
Souffleur (Q116) Arsenal de Cherbourg 1923 1. října 1924 srpen 1926 Od roku 1940 podřízena vládě ve vichy. Dne 25. června 1941 poblíž Bejrútu potopena britskou ponorkou HMS Parthian (N75).
Morse (Q117) Arsenal de Cherbourg 1923 11. listopadu 1925 únor 1928 Dne 16. června 1940 poblíž Sfaxu potopena minou.
Narval (Q118) Arsenal de Cherbourg 1923 9. května 1925 červenec 1926 Od června 1940 součást sil Svobodných Francouzů. Dne 15. prosince 1940 potopena minou.
Marsouin (Q119) Arsenal de Brest 1923 27. prosince 1924 září 1927 Od listopadu 1942 součást sil Svobodných Francouzů. Prodána do šrotu 1946.
Dauphin (Q120) Arsenal de Brest 1923 2. dubna 1925 listopad 1927 V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Německem. Předána Itálii jako FR115. Nezařazena. Po italské kapitulace podruhé zajata Němci a 15. září 1943 potopena.
Caïman (Q127) Arsenal de Cherbourg 1924 3. března 1927 prosinec 1927 Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopena vlastní posádkou. Později vyzvednuta Italy. Dne 11. března 1944 byla potopena spojeneckým letectvem.
Phoque (Q128) Arsenal de Brest 1924 16. března 1926 květen 1928 V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Německem. Předána Itálii jako FR111. Zařazena do služby. Dne 28. února 1943 poblíž Sicílie potopena spojeneckým letectvem.
Espadon (Q129) Arsenal de Brest 1924 28. května 1926 prosinec 1927 V letech 1940–1942 podřízena vládě ve Vichy. Dne 8. prosince 1942 v Bizertě zajata Německem. Předána Itálii jako FR114. Nezařazena. Po italské kapitulace podruhé zajata Němci. Dne 13. září 1943 potopena v Castellamare.

Konstrukce

Ponorka Phoque (Q128) během stavby v Brestu

Ponorky měly dvoutrupou koncepci. Nesly čtyři příďové a dva záďové 550mm torpédomety, které doplňovaly ještě dva dvojité externí torpédomety. Neseno bylo celkem šestnáct torpéd. Hlavňovou výzbroj představoval jeden 100mm kanón a dva 8,8mm kulomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Sulzer (u části ponorek Schneider) o výkonu 2900 bhp a dva elektromotory o výkonu 1800 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů na hladině a 9 uzlů pod hladinou. Dosah byl 7700 námořních mil při rychlosti devět uzlů na hladině a 105 námořních mil při rychlosti pět uzlů pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru dosahovala 80 metrů.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 272. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d REQUIN 1st class submarines (1926 - 1928) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-10-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj