Třída Pietro de Cristofaro
| Třída Pietro de Cristofaro | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Italské námořnictvo |
| Typ | korveta |
| Lodě | 4 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Albatros |
| Nástupce | třída Minerva |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 850 t (standardní) 1020 t (plný) |
| Délka | 80,37 m |
| Šířka | 10,28 m |
| Ponor | 2,8 m |
| Pohon | 2 diesely |
| Rychlost | 23 uzlů |
| Posádka | 131 |
| Výzbroj | 2× 76,2mm kanón (2×1) 1× 305mm protiponorkový vrhač K 113 Menon 6× 324mm torpédomet (2×3) |
| Radar | SPQ-2 BX-732 RTN-7A |
| Sonar | 2× SQS-36 |
Třída Pietro de Cristofaro byla třída protiponorkových korvet italského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Po roce 1989 byly upraveny na hlídková plavidla sloužící především k ochraně rybolovu.[1] Vyřazeny byly v letech 1992–1994.[2]
Stavba
Třída byla postavena v italských loděnicích v letech 1963-1966. Čtveřice plavidel byla do služby přijata v letech 1965-1966.[1]
Jednotky třídy Pietro de Cristofaro:
| Jméno | Spuštěna | Vstup do služby | Status | |
|---|---|---|---|---|
| Pietro de Cristofaro (F 540) | 1963 | 1965 | 19. prosince 1965 | vyřazena 1992 |
| Umberto Grosso (F 541) | 1962 | 1964 | 25. dubna 1966 | vyřazena 1993 |
| Licio Visitini (F 542) | 1963 | 1965 | 10. srpna 1966 | vyřazena 1992 |
| Salvatore Todaro (F 543) | 1962 | 1964 | 25. dubna 1966 | vyřazena 1994 |
Konstrukce
Plavidla byla vybavena vyhledávacím radarem SPQ-2, navigačním radarem BX-732, systémem řízení palby OG-3 se střeleckým radarem RTN-7A a optickým zaměřovacím systémem Mk 51. K vyhledávání ponorek sloužil trupový sonar SQS-36 a dále vlečný sonar s měnitelnou hloubkou ponoru stejného typu.[1]
Hlavňová výzbroj se po dokončení skládala ze dvou 76,2mm kanónů v jednodělových věžích. Protiponorkovou výzbroj tvořil jeden 305mm vrhač raketových hlubinných pum K 113 Menon a dva trojhlavňové 324mm torpédomety. Pohonný systém tvořily dva diesely o výkonu 8400 shp. Nejvyšší rychlost dosahovala 23 uzlů.[1]
Od roku 1989 byla ze všech čtyř jednotek sejmuto protiponorkové vybavení a protiponorková výzbroj. Třída byla reklasifikována na hlídková plavidla a sloužila především k ochraně rybolovu.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 160.
- ↑ Italian Corvettes [online]. Worldnavalships.com [cit. 2015-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 160.
