Třída Marceau

Třída Marceau
Marceau
Marceau
Obecné informace
Uživatel Francouzské námořnictvo
Typ predreadnought
Lodě 3
Osud vyřazeny
Předchůdce Hoche
Nástupce Brennus
Technické údaje Marceau
Výtlak 10 558 t[1]
Délka 98,6 m (mezi svislicemi)
101,6 m (celková)
Šířka 20,2 m
Ponor 8,23 m
Pohon 8 kotlů, 2 parní stroje
Palivo 740 t uhlí
Rychlost 16 uzlů
Dosah 4000 nám. mil při 10 uzlech
Posádka 643–651
Výzbroj 4× 340mm kanón (4×1)
16× 139mm kanón (16×1)
3× 65mm kanón (3×1)
9× 47mm kanón (9×1)
8× 37mm kanón (5hl.)
3× 350mm torpédomet
Pancíř 230–450mm boky
400mm barbety
65mm štíty děl
90mm paluba
120–150mm velitelská věž

Třída Marceau byla třída barbetových bitevních lodí francouzského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly od roku 1891. Po vyřazení byly sešrotovány. Byly to poslední postavené francouzské barbetové lodě.[2]

Stavba

Tři jednotky této třídy postavily v letech 1882–1893 francouzské loděnice Arsenal de Toulon v Toulonu, Forges et Chantiers de la Méditerranée v La Seyne a Arsenal de Brest v Brestu. Dlouhá stavba plavidel způsobila, že v době dokončení již poměrně zastaraly.[1]

Jednotky třídy Marceau:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Marceau Forges et Chantiers de la Méditerranée 1882 24. května 1887 14. března 1891 Od roku 1906 cvičná loď, od srpna 1914 opravárenská loď.
Neptune Arsenal de Brest 1882 7. května 1887 červenec 1892 Od roku 1908 hulk.
Magenta Arsenal de Toulon 1883 19. dubna 1890 únor 1893 Vyřazena 1910.

Konstrukce

Magenta
Magenta

Jednotlivá plavidla se od sebe mírně lišila (nástavby, výzbroj, pancéřování, pohon). Hlavní výzbroj plavidla Marceau tvořily čtyři 340mm kanóny umístěné po jednom na přídi, na zádi a na bocích trupu. Sekundární výzbroj představovalo šestnáct 139mm/30 kanónů M1884. Lehkou výzbroj představovaly tři 65mm kanóny, devět 47mm kanónů a osm 37mm pětihlavňových rotačních revolverových kanónů Hotchkiss. Výzbroj doplňovaly tři 350mm torpédomety. Část lehké výzbroje byla umístěna na bojových stěžních marsech. Pohonný systém tvořilo osm kotlů a dva parní stroje o výkonu 11 000 hp, které poháněly dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 16 uzlů.[1] Dosah byl 4000 námořních mil při 10 uzlech.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 292. (anglicky) 
  2. ↑ HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. S. 54. 
  3. ↑ MARCEAU barbette ships (1891 - 1893) [online]. Navypedia.org [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Zdroj