Třída Maestrale (1934)

Třída Maestrale
Libeccio
Libeccio
Obecné informace
Uživatelé Regia Marina
Italské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 4
Osud 3 potopeny
1 vyřazen
Předchůdce třída Folgore
Nástupce třída Oriani
Technické údaje
Výtlak 1440 t (standardní)
2255 (plný)
Délka 106,7 m
Šířka 10,15 m
Ponor 3,31 m
Pohon 2 turbíny, 3 kotle
2 lodní šrouby
44 000 hp
Rychlost 38 uzlů
Dosah 4000 nám. mil při 12 uzlech
Posádka 191
Výzbroj 4× 120mm kanón (2×2)
2× 40mm kanón (2×1)
4× 13,2mm kulomet (2×2)
6× 533mm torpédomet (2×3)
2 vrhače hlubinných pum
54 min
Sonar hydrofon

Třída Maestrale byla třída meziválečných torpédoborců italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Účastnily se druhé světové války. Tři z nich byly ve válce potopeny a zbývající Grecale po válce sloužil v námořnictvu italské republiky, přičemž byl přestavěn na protiponorkové plavidlo. Vyřazen byl v roce 1964.

Stavba

Torpédoborce byly další evolucí předcházející třídy Folgore.[1] Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy, zařazené do služby roku 1934.

Jednotky třídy Maestrale:[1]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Osud
Maestrale 1931 1934 září 1934 Po italské kapitulaci 9. září 1943 byl záměrně potopen v Janově, Němci jej vyzvedli, ale neopravily. V dubnu 1945 byl potopen podruhé. Přestavěn na protiponorkovou fregatu, vyřazen 1964.
Grecale 1931 1934 listopad 1934 Od roku 1957 fregata, vyřazen 1964.
Libeccio 1931 1934 listopad 1934 Dne 9. listopadu 1941 byl v Jónském moři ponoren britskou ponorkou HMS Upholder.
Scirocco 1931 1934 říjen 1934 Bezprostředně po své účasti v Druhé bitvě u Syrty se 23. března 1942 potopil v Jónském moři v bouři.

Konstrukce

Libeccio

Jednalo se o modifikaci třídy Folgore s delším a širším trupem, zlepšujícím nautické vlastnosti plavidla. Výzbroj tvořily čtyři 120mm kanóny ve dvoudělových věžích, dva 40mm protiletadlové kanóny, čtyři 13,2mm kulomety, dva trojhlavňové 533mm torpédomety a dva vrhače hlubinných pum. Plavidla rovněž mohla naložit až 54 min. Pohonný systém tvořily tři kotle a dvě sady turbín o výkonu 44 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 38 uzlů. Dosah byl 4000 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[1]

Modernizace

Grecale po přestavbě na velitelskou loď

Na začátku války byly 40mm kanóny a kulomety nahrazeny šesti 20mm kanóny.[1]

Nejvíce úprav podstoupil torpédoborec Grecale, který čekala ještě poválečná služba. V letech 1952–1953 byl přestavěn na protiponorkové plavidlo (jako fregata byl klasifikován od roku 1957) mimo jiné vyzbrojené salvovým vrhačem hlubinných pum Hedgehog. V letech 1959–1960 byl přestavěn na velitelskou loď. Na palubě vzniklo velitelské centrum, zvětšeny byly kajuty a vylepšeno komunikační vybavení, přičemž výzbroj se omezila na dva 40mm kanóny. Následně byl vlajkovou lodí do dokončení přestavby křižníku Giuseppe Garibaldi.[2]

Odkazy

Reference

  1. a b c d MAESTRALE destroyers (1934) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 147. 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj