Třída Mackerel (1940)
| Třída Mackerel | |
|---|---|
 USS Mackerel (SS-204)
| |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Námořnictvo Spojených států amerických |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Tambor |
| Nástupce | třída Gato |
| Technické údaje Mackerel (SS-204) | |
| Výtlak | 940 t (na hladině) 1190 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 74,1 m |
| Šířka | 6,73 m |
| Ponor | 4,27 m |
| Pohon | 4 diesely, 4 elektromotory 2 lodní šrouby 3360 + 1500 hp |
| Rychlost | 16,2 uzlu (na hladině) 11 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 6500 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 42 |
| Výzbroj | 1× 76,2mm kanón 2× 12,7mm kulomet (2×1) 6× 533mm torpédomet 12 torpéd |
| Sonar | ano |
| Ostatní | hloubka ponoru 75 m (operační) |
| Technické údaje Marlin (SS-205)[1] | |
| Výtlak | 910 t (na hladině) 1165 t (pod hladinou) |
| Délka | 72,8 m |
| Šířka | 6,6 m |
| Ponor | 3,96 m |
| Pohon | 4 diesely, 4 elektromotory 2 lodní šrouby 3400 + 1500 hp |
| Rychlost | 16,5 uzlu (na hladině) 11 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 7400 nám. mil při 10 uzlech |
Třída Mackerel byla třída pobřežních diesel-elektrických ponorek námořnictva Spojených států amerických. Jednalo se o prototypy pobřežních ponorek určených k hlídkování a ochraně základen. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1941–1945. Jelikož se neosvědčily, za války sloužily pouze k výcviku.[1]
Stavba
Celkem byly v letech 1939–1941 postaveny dvě jednotky této třídy. První postavila loděnice Electric Boat Company v Grotonu ve státě Connecticut a její sesterskou loď loděnice Portsmouth Naval Shipyard v Kittery ve státě Maine.[1]
Jednotky třídy Mackerel:
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| USS Mackerel (SS-204) | Electric Boat Company | říjen 1939 | 28. září 1940 | 31. března 1941 | Vyřazena 1945.[2] |
| USS Marlin (SS-205) | Portsmouth Naval Shipyard | květen 1940 | 29. ledna 1941 | 1. srpna 1941 | Vyřazena 1945.[3] |
Konstrukce
Ponorky byly vyzbrojeny jedním 76,2mm kanónem, dvěma protiletadlovými 12,7mm kulomety a šesti 533mm torpédomety (čtyři na přídi a dva na zádi). Mohly naložit 12 torpéd. Pohonný systém tvořily čtyři diesely a čtyři elektromotory, pohánějící dva lodní šrouby. Typy a výkon agregátů se u obou ponorek lišily. Mackerel měla diesely o výkonu 3360 hp a elektromotory o výkonu 1500 hp. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala 16,2 uzlu a pod hladinou 11 uzlů. Dosah byl 6500 námořních mil při rychlosti 10 uzlů na hladině. Marlin měla diesely o výkonu 3400 hp a elektromotory o výkonu 1500 hp. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala 16,5 uzlu a pod hladinou 11 uzlů. Dosah byl 7400 námořních mil při rychlosti 10 uzlů na hladině. Operační hloubka ponoru až 75 metrů.[1]
Modernizace
Za války byla přestavěna velitelská věž, přičemž novou hlavňovou výzbroj tvořil 127mm kanón a dva 20mm kanóny.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f MACKEREL (1941) and MARLIN (1941) submarines [online]. Navypedia.org [cit. 2018-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mackerel (SS-204) [online]. Navsource.org [cit. 2018-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Marlin (SS-205) [online]. Navsource.org [cit. 2018-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Mackerel na Wikimedia Commons
