Třída Lagrange

Třída Lagrange
Lagrange
Lagrange
Obecné informace
Uživatel Francouzské námořnictvo
Typ ponorka
Lodě 4
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Joessel
Nástupce třída O'Byrne
Technické údaje
Výtlak 920 t (na hladině)
1318 t (pod hladinou)
Délka 75,2 m
Šířka 6,3 m
Ponor 3,6 m
Pohon 2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby
Rychlost 16,5 uzlu (na hladině)
11 uzlů (pod hladinou)
Dosah 4300 nám. mil při 10 uzlech (na hladině)
125 nám. mil při 5 uzlech (pod hladinou)
Posádka 47
Výzbroj 2× 75mm kanón (2×1)
8× 450mm torpédomet (10 torpéd)
Ostatní operační hloubka ponoru 50 m

Třída Lagrange byla třída ponorek francouzského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Francouzské námořnictvo je provozovalo v letech 1918–1937. Byly to největší a nejvýkonnější francouzské ponorky své doby.[1]

Pozadí vzniku

Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Stavba tří ponorek byla schválena v programu pro rok 1913 a čtvrté v programu pro rok 1914. Představovaly vylepšenou verzi ponorek třídy Dupuy de Lôme. Jejich vývoj vedl M. Hutter. Původně je měly pohánět dvě parní turbíny o výkonu 4000 hp, ale nakonec od toho bylo upuštěno a byly vybaveny diesely. Jejich turbíny dostala avíza třídy Marne.[2] Stavbu zajistily francouzské loděnice Arsenal de Rochefort v Rochefortu a Arsenal de Toulon v Toulonu. Kýly ponorek byly založeny v letech 1913–1914. Jejich stavba se značně protáhla. První dvě jednotky byly do služby přijaty roku 1918 a ostatní je následovaly v letech 1921 a 1924.[1]

Jednotky třídy Lagrange:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěn Vstup do služby Osud
Laplace (Q111) Arsenal de Rochefort 1913 12. srpna 1919 1921 Vyřazena 1937.
Lagrange (Q112) Arsenal de Toulon 1913 31. května 1917 únor 1918 Vyřazena 1935.
Regnault (Q113) Arsenal de Toulon 1913 25. června 1924 1924 Vyřazena 1937.
Romazotti (Q114) Arsenal de Toulon 1914 31. března 1918 září 1918 Vyřazena 1935.

Konstrukce

Romazotti

Výzbroj představovaly dva 75mm/35 kanóny M1897 a osm 450mm torpédometů se zásobou deseti torpéd. Pohonný systém tvořily dva vznětové motory Sulzer o výkonu 2600 hp pro plavbu na hladině a dva elektromotory o výkonu 1640 hp pro plavbu pod hladinou. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 16,5 uzlu na hladině a jedenáct uzlů pod hladinou. Dosah byl 4300 námořních mil při rychlosti 10 uzlů na hladině a 125 námořních mil při rychlosti pět uzlů pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala padesát metrů.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d LAGRANGE submarines (1918 - 1924) [online]. Navypedia.org [cit. 2022-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 212. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj