Třída Kirov (1935)

Třída Kirov
Kirov krátce po zařazení do služby
Kirov krátce po zařazení do služby
Obecné informace
Uživatel Vlajka SN Sovětské námořnictvo
Typ těžký křižník
Lodě 6
Zahájení stavby 1935–1938
Spuštění na vodu 1936-1944
Uvedení do služby 1938-1944
Osud vyřazeny
Předchůdce Krasnyj Kavkaz
Nástupce třída Čapajev
Technické údaje Kirov:
Výtlak 7880 t (standardní)
9436 t (plný)[1]
Délka 178 m (mezi svislicemi)
191 m
Šířka 17,66 m
Ponor 7,23 m
Pohon 6 kotlů, 2 turbínová soustrojí
2 lodní šrouby
113 000 shp
Rychlost 34 uzlů
Dosah 3750 nám. mil při 18 uzlech
Posádka 734 (během míru)
Výzbroj 9× 180mm/57 kanón MK-3-180 (3×III)
6× 100mm/56 kanón B-34 (6×I)
6× 45mm/46 kanón 21-K (6×I)
4× 12,7mm kulomet DK
6× 533mm torpédomet (2×III)
96 min KB nebo 164 min modelu 1926
Pancíř 50mm boky, přepážky, paluba, věže, barbety
100–150mm velitelská věž
Letadla 1× katapult
2× hydroplán Be-2 (KOR-1)
Technické údaje Maxim Gorkij
Výtlak 8177 t (standardní)
9792 t (plný)[2]
Délka 191 m
Šířka 17,7 m
Ponor 6,33 m
Pohon 6 kotlů, 2 turbínová soustrojí
2 lodní šrouby
129 500 shp
Rychlost 35 uzlů
Dosah 5100 nám. mil při 17 uzlech
Posádka 963
Výzbroj 9× 180mm/57 kanón MK-3-180 (3×III)
6× 100mm/56 kanón B-34 (6×I)
10× 45mm/46 kanón 21-K (10×I)
4× 12,7mm kulomet DK
6× 533mm torpédomet (2×III)
96 min KB nebo 164 min modelu 1926
Pancíř 70mm boky, přepážky, barbety
50mm paluba
50–70mm věže
50–150mm velitelská věž
Letadla 1× katapult
2× hydroplán Be-2 (KOR-1)

Třída Kirov byla třída těžkých křižníků sovětského námořnictva z období druhé světové války. Jejích vývoj probíhal s technickou pomocí Itálie. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Stavěny byly v letech 1935–1944. Ve službě byly od roku 1938. Žádný křižník nebyl ve válce ztracen. Byly to první nové velké válečné lodě, které Sovětský svaz postavil od bolševické revoluce.[3]

Stavba

Kaganovič v roce 1958

Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Stavba čtyř křižníků této třídy byla objednána v rámci druhého pětiletého programu na obnovu floty a poslední dva spadaly do třetího pětiletého programu. Vývoj křižníků probíhal s technickou pomocí italské loděnice Ansaldo v Janově. Inspiorací měl být lehký křižník Eugenio di Savoia. Italským křižníkům je tato třída podobná i svým vzhledem. Loděnice Ansaldo rovněž dodala turbíny Beluzzo pro prototypový křižník Kirov a poskytla licenci pro výboru sovětských turbín TV-7 pro sesterské křižníky. Finální návrh projekt 26 byl odsouhlasen roku 1934.[1] Kýly dvou jednotek této verze (Kirov a Vorošilov) byly založeny roku 1935.[3] Druhou skupinu vylepšeného projektu 26bis představovaly křižníky Maxim Gorkij a Molotov a konečně třetí skupinu projektu 26bis2 křižníky Kalinin a Kaganovič.[4] Do stavby se zapojily tři sovětské loděnice. Těžké křižníky Kirov a Maxim Gorkij postavil Baltický závod Sergo Ordžonikidze v Leningradu, křižníky Vorošilov a Molotov loděnice André Martyho v Nikolajevu a konečně křižníky Kalinin a Kaganovič loděnice č. 199 v Komsomolsku na Amuru.[3][4]

Jednotky třídy Kirov:[3][4]

Jméno Projekt Loděnice Loďstvo Založení kýlu Spuštěn Vstup do služby Osud
Kirov Projekt 26 Leningrad Baltské 1935 30. listopadu 1936 23. září 1938 Od roku 1958 v rezervě, 1960 reaktivován, 1961 ve výcviku. Vyškrtnut 1974.
Vorošilov Projekt 26 Nikolajev Černomořské 1935 28. června 1937 20. června 1940 V 50. letech přestavěn na experimentální raketový křižník. Vyškrtnut 1974.
Maxim Gorkij Projekt 26bis Leningrad Baltské 1936 30. dubna 1938 25. října 1940 Vyškrtnut 1959.
Molotov Projekt 26bis Nikolajev Černomořské 1937 19. března 1939 14. června 1941 Od roku 1958 Slava. Od roku 1959 v rezervě, 1960 reaktivován, 1961 ve výcviku. Vyškrtnut 1972.
Kalinin Projekt 26bis2 Komsomolsk Tichooceánské 1938 8. května 1942 31. prosince 1942 Od roku 1956 v rezervě, 1957 reaktivován, 1960 upraven na plovoucí kasárna, vyškrtnut 1963.
Kaganovič Projekt 26bis2 Komsomolsk Tichooceánské 1938 7. května 1944 6. prosince 1944 Od roku 1958 Petropavlovsk. Vyškrtnut 1960.

Konstrukce

Projekt 26

Nástavba křižníku Kirov
Dvě hlavní dělové věže křižníku Kirov zachované v Petrohradu

Hlavní výzbroj tvořilo devět 180mm/57 kanónů MK-3-180 ve třech třídělových věžích a sekundární výzbroj šest 100mm/56 kanónů B-34. Doplňovalo je šest 45mm/46 kanónů 21-K a čtyři 12,7mm kulomety DK. Křižníky rovněž nesly dva trojité 533mm torpédomety pro torpéda 53-38 a námořní miny.[3] Pohonný systém tvořilo šets kotlů Yarrow-normand a dvě převodové turbíny Beluzzo (Vorošilov měl sovětské turbíny TV-7) o výkonu 113 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů.[1] Dosah byl 3750 námořních mil při rychlosti osmnáct uzlů (Vorošilov pouze 2140 námořních mil při osmnácti uzlech).[3]

Projekt 26bis a 26bis2

Plavidla pozdějších sérií měly zesílené pancéřování, upravenou nástavbu, nový systém řízení palby a zvětšenou zásobu paliva. Poslední dvojice dokončená po válce se lišila například složením protiletadlové výzbroje.[4]

Modifikace

Za války byla u prvních čtyř křižníků posilována protiletadlová výzbroj. Prostor pro ni byl získán i za cenu demontáže katapultu. V roce 1943 Kirov nesl osm 100mm kanónů, deset 37mm kanónů, čtyři 12,7mm kulomety a čtyři vrhače hlubinných pum. Instalovány byly rovněž radary.[2]

Služba

Prototypový křižník Kirov byl nasazen v Zimní válce při ostřelování finských pozemních cílů. Za druhé světové války byla bojově nasazena pouze první čtveřice. Všechny lodě válku přečkaly a od konce 50. až do 70. let 20. století byly postupně vyřazovány. Nejzajímavější osud čekal Vorošilov, který byl v 50. letech přestavěn na experimentální raketový křižník.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 227. (anglicky) 
  2. ↑ a b Gardiner, 1980, s. 228.
  3. ↑ a b c d e f KIROV cruisers (project 26) (1938 - 1940) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d MAXIM GORKIY cruisers (project 26bis) (1940 - 1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4.. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 
  • YAKUBOV, Vladimir; WORTH, Richard. The Soviet Light Cruisers of the Kirov Class. In: PRESTON, Antony; JORDAN, John; DENT, Stephen. Warship 2009. London: Conway, 2009. ISBN 9781844860890. S. 82 až 95. (anglicky)

Externí odkazy

Zdroj