Třída Kii

Třída Kii
Obecné informace
Uživatel Japonské císařské námořnictvo
Typ dreadnought
Lodě 4 (plánováno)
Osud stavba zrušena
Předchůdce třída Tosa
Nástupce třída Jamato
Technické údaje
Výtlak 42 600 t (standardní)
48 500 t (plný)[1]
Délka 250 m (max.)
Šířka 30,8 m
Ponor 9,7 m
Pohon 4× turbína Gihon
19× kotel Kampon
4 lodní šrouby
131 200 shp
Rychlost 29,7 uzlu
Dosah 8000 nám. mil při 14 uzlech
Výzbroj 10× 410mm kanón typu 3. roku (5×2)
16× 140mm kanón typu 3. roku (16×1)
4× 120mm kanón typu 10. roku (4×1)
6× 610mm torpédomet
Pancíř 292mm boky
120mm paluba
až 280mm barbety
až 356mm věže
356mm velitelská věž

Třída Kii byla plánovaná třída superdreadnoughtů japonského císařského námořnictva z 20. let 20. století. Celkem byla plánována stavba čtyř jednotek této třídy. Jejich stavba byla zrušena po Washingtonské konferenci.

Stavba

Brzy po skončení první světové války hrozilo vypuknutí nových závodů ve zbrojení. Po porážce císařského Německa se třetí nejvýznamnější námořní mocností (po Velké Británii a USA) stalo Japonsko, které chtělo své námořnictvo dále posílit prostřednictvím ambiciózního programu stavby bitevních lodí a bitevních křižníků. Roku 1920 byla zahájena stavba dvou bitevních lodí třídy Tosa a plánována byla stavba dalších čtyř jednotek třídy Kii. V letech 1920–1921 byly dále rozestavěny čtyři bitevní křižníky třídy Amagi, přičemž připravovány byly další čtyři označené jako třída č. 13. Rozsáhlá výstavba válečných lodí probíhala rovněž v USA, které byly hlavním japonským námořním rivalem.[2]

Vývoj nové třídy rychlých bitevních lodí vedl Juzuru Hiraga. Vycházel přitom z bitevních křižníků třídy Amagi. Celkem byla v letech 1921–1922 objednána stavba čtyř jednotek této třídy. Každou měla postavit jiná japonská loděnice. Bitevní loď Kii měla být postavena v Jokosuce, Owari v Kure, Suruga v Kóbe a Omi v Nagasaki. Stavba byla zrušena před založením kýlu na základě výsledků Washingtonské konference.[1]

Konstrukce

Výzbroj mělo tvořit deset 410mm kanónů typu 3. roku ve dvoudělových věžích, šestnáct 140mm kanónů typu 3. roku, čtyři 120mm kanóny typu 10. roku a osm 610mm torpédometů. Pohonný systém mělo tvořit 19 kotlů Kampon a čtyři turbíny Gihon o výkonu 131 200 shp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 29,7 uzlu. Plánovaný dosah byl 8000 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c KII battleships [online]. Navypedia.org [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. 5. díl. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. 186 s. ISBN 80-7277-102-7. 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 

Související články

Zdroj