Třída Kaiser Max (1862)

Třída Kaiser Max
SMS Kaiser Max
SMS Kaiser Max
Obecné informace
Uživatel Vlajka Rakousko-uherské námořnictvo
Typ pancéřová fregata
Lodě 3
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Drache
Nástupce třída Erzherzog Ferdinand Max
Technické údaje
Výtlak 3588 t
Délka 70,78 m (na vodorysce)
Šířka 14 m
Ponor 6,32 m
Pohon 1 parní stroj
plachty
Rychlost 11,4 uzlu
Posádka 386
Výzbroj 15× 24liberní kanón
16× 48liberní kanón
1× 12liberní kanón
1× 6liberní kanón
Pancíř 110mm boky

Třída Kaiser Max byla třída pancéřových fregat druhé třídy Rakousko-uherského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy, která představovala vylepšenou verzi předcházející třídy Drache. Všechny se účastnily bitvy u Visu. Ve službě byly v letech 1863–1873.[1] Z politických důvodů byly oficiálně přestavěny na kasematové obrněné lodě třídy Kaiser Max, fakticky ale byla původní plavidla sešrotována a do nových trupů byly vsazeny pouze původní pohonné systémy bez kotlů, vybrané části páncéřování a dalšího vybavení.[2]

Stavba

Základní uspořádání plavidel

Plavidla navrhl konstrutér Josef von Romako. Oproti třídě Drache měla silnější výzbroj a pohonný systém. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Stavbu provedla v letech 1861–1863 loděnice Stabilimento Tecnico Triestino v Terstu.[1]

Jednotky třídy Drache:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Stav
Kaiser Max STT říjen 1861 14. března 1862 1863 Vyřazena 1873.
Prinz Eugen STT říjen 1861 14. června 1862 březen 1863 Vyřazena 1873.
Juan d'Austria STT říjen 1861 26. července 1862 1863 Vyřazena 1873.

Konstrukce

Prinz Eugen

Plavidla měla dřevěný trup chráněný 110mm pancéřovými pláty. Výzbroj představovalo patnáct 24liberních kanónů a šestnáct 48liberních kanónů, které byly umístěny v bočních bateriích. Doplňoval je jeden 12liberní a jeden 6liberní kanón. Na přídi trupu byl kloun. Pohonný systém tvořil jeden dvouválcový horizontální parní stroj (o výkonu 1900 ihp), roztáčející jeden lodní šroub. Doplňovaly jej plachty. Nejvyšší rychlost dosahovala 11,4 uzlu.[1]

Modernizace

Roku 1867 byla třída modernizována. Zejména byla přezbrojena dvanácti 178mm kanóny Armstrong. Na čluny byly instalovány dva bronzové 51mm kanóny.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 267. (anglicky) 
  2. ↑ Gardiner, 1979, s. 270.

Literatura

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj