Třída Humaitá

Třída Humaitá
Paraguay (C1) v roce 2016
Paraguay (C1) v roce 2016
Obecné informace
Uživatel Paraguayské námořnictvo
Typ dělový člun
Lodě 2
Osud 1 aktivní
1 vyřazen
Technické údaje
Výtlak 745 t (standardní)
835 t (plný)[1]
Délka 70,2 m (mezi svislicemi)
Šířka 10,4 m
Ponor 3,14 m
Pohon 2 parní stroje, 2 kotle
2500 hp
Rychlost 17 uzlů
Dosah 8000 nám. mil při 12 uzlech
Posádka 155
Výzbroj 4× 120mm kanón (2×2)
3× 76mm kanón (3×1)
2× 40mm kanón (2×1)
6 námořních min
Pancíř 13mm boky
8mm paluba
10mm dělové věže
19mm velitelská věž

Třída Humaitá je třída říčních dělových člunů paraguayského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Do služby byly zařazeny roku 1931. Za války o Gran Chaco oba čluny sloužily jako rychlé vojenské transporty.[2] Dělový člun Paraguay byl ve službě ještě v roce 2019. Jeho sesterská loď Humaitá byla po vyřazení zachována jako muzejní loď.[1]

Stavba

Dne 21. listopadu 1927 paraguayský parlament schválil stavbu dvou dělových člunů. Stalo se tak v době zhoršení vztahu se sousední Bolívií, které vyústily ve válku o Gran Chaco z let 1932–1935. Primárně měly sloužit na řece Paraguay. Plavidla navrhl paraguayský inženýr José Bozzano. O kontrakt projevilo zájem hned několik loděnic. Dne 26. září 1929 byla plavidla objednána u italské loděnice Cantieri navali Odero v Sestri Ponente v Janově. Výzbroj a systém řízení palby dodala italská společnost Odero-Terni. Dělové čluny byly rozestavěny v dubnu 1929, tehdy ještě jako Capitán Cabral a Comodoro Meza, ale už v červenci 1930 byly přejmenovány na Paraguay a Humaitá. Do služby byly přijaty v lednu a únoru 1931. Do Asunciónu připluly v květnu 1931.[1]

Jednotky třídy Humaitá:

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Paraguay (C1, ex Capitán Cabral) duben 1929 26. června 1930 leden 1931 Omezený provoz kvůli problémům s pohonem.[3] Aktivní (2019).
Humaitá (C2, ex Comodoro Meza) duben 1929 16. dubna 1930 únor 1931 Roku 2000 vyškrtnut. Muzejní loď v Asunciónu. Muzeum přemístěno na jiné místo základny.[3][4]

Konstrukce

Humaitá po spuštění na vodu. Plavidlo ještě neneslo výzbroj.

Výzbroj tvořily čtyři 120mm/50 kanóny Ansaldo 1926 umístěné ve dvoudělových věžích na přídi a na zádi. Doplňovaly je tři protiletadlové 76mm/40 kanony Ansaldo 1917 a dva 40mm/39 kanóny Vickers-Terni 1917. Plavidla unesla až šest námořních min Vickers Mk.II. Plavidlo mohlo krátkodobě přepravovat až 900 vojáků. Chránilo jej lehké pancéřování. Pohonný systém tvořily dva kotle Thornycroft a dvě parní turbíny Parsons o výkonu 3800 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala sedmnáct uzlů. Dosah byl 1700 námořních mil při rychlosti šestnáct uzlů.[1]

Modifikace

Výzbroj obou plavidel byla během služby upravována. V roce 1975 výzbroj Paraguay posílily dva 20mm kanóny Oerlikon Mk.4.[1]

V roce 2005 člun Paraguay nesl výzbroj dvou 120mm kanónů, tří 76mm kanónů, jednoho 40mm kanónu a dvou 20mm kanónů Oerikon. Ve stejné době sesterský dělový člun Humaitá nesl o jeden 76mm kanón méně.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e PARAGUAY river gunboats (1931) [online]. Navypedia.org [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b ARP "Paraguay" [online]. Histarmar.com.ar [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. (španělsky) 
  3. ↑ a b ARP "Humaita" [online]. Histarmar.com.ar [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. (španělsky) 
  4. ↑ Armada Paraguaya Museo Naval [online]. Histarmar.com.ar [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. (španělsky) 

Externí odkazy

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 

Zdroj