Třída Hamburg
| Třída Hamburg / Typ 101 | |
|---|---|
Schleswig-Holstein (D 182)
| |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Německé námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 4 |
| Zahájení stavby | 1959–1961 |
| Spuštění na vodu | 1960–1963 |
| Uvedení do služby | 1964–1968 |
| Osud | vyřazeny (1990–1994) |
| Předchůdce | Zerstörer 1944 |
| Nástupce | třída Lütjens |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 3340 t (standardní) 4330 t (plný)[1] |
| Délka | 128 m (na vodorysce) 133,7 m (celková) |
| Šířka | 13,4 m |
| Ponor | 5,2 m |
| Pohon | 4 kotle, 2 sady turbín 2 lodní šrouby 72 000 hp |
| Rychlost | 36 uzlů |
| Dosah | 6000 nám. mil při 13 uzlech |
| Posádka | 244 |
| Výzbroj | 4× 100mm kanón (4×1) 8× 40mm kanón (4×2) 2× 375mm protiponorkový raketomet Bofors (4 hl.) 4× 533mm torpédomet (4×1) 2 spouštěče hlubinných pum 60–80 min |
| Radar | LW-02, DA-02, Kelvin Hughes 14/9, M45 (4×4) |
| Sonar | 1BV |
Třída Hamburg (či též typ 101) byla třída torpédoborců německého námořnictva z doby studené války. Vyvinuty byly pro operace v mělkém Baltském moři. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1964–1994. Během služby byly modernizovány na verzi typ 101A, mimo jiné vyzbrojenou protilodními střelami. Byly to jediné torpédoborce, postavené v německých loděnicích od konce druhé světové války. Ve službě je nahradily nové fregaty třídy Brandenburg.
Stavba
Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Postavila je loděnice Stülcken v Hamburku. Do služby byly přijaty v letech 1964–1968.[1]
Jednotky třídy Hamburg:[1]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Hamburg (D 181) | 1959 | 26. března 1960 | 23. března 1964 | Vyřazen 1994. |
| Schleswig-Holstein (D 182) | 1959 | 20. srpna 1960 | 12. října 1964 | Vyřazen 1994. |
| Bayern (D 183) | 1960 | 14. srpna 1962 | 6. července 1965 | Vyřazen 1993 |
| Hessen (D 184) | 1961 | 4. května 1963 | 8. října 1968 | Vyřazen 1990. |
Konstrukce
Lodě měly robustní konstrukci, usnadňující jejich pozdější modernizace a architekturu připomínající lehké křižníky. Elektronické vybavení představovaly radary LW-02, DA-02, Kelvin Hughes 14/9 a M45 (4×), sonar 1BV a systém elektronického boje WLR-6. Hlavňovou výzbroj tvořily čtyři 100mm/55 kanóny Creusot-Loire v jednodělových věžích na přídi a na zádi. Ty doplňovalo osm 40mm kanónů Breda-Bofors typ 106 lafetovaných po dvou. Další výzbroj tvořily dva čtyřhlavňové 375mm protiponorkové raketomety Bofors, čtyři 533mm torpédomety a dva spouštěče hlubinných pum (neseno dvanáct kusů). Nést rovněž mohly 60–80 námořních min. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Wahodag a dvě turbíny Wahodag o výkonu 72 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti 13 uzlů.[1]
Modifikace
V letech 1976–1979 torpédoborce prošly modernizací na standard typ 101A.
Odstraněnou třetí dělovou věž nahradila dvě dvojitá odpalovací zařízení protilodních střel MM.38 Exocet. Demontovány byly také všechny torpédomety. Demontované radary LW-02, DA-02, M45 (1×) nahradily modernější radary LW-04, DA-08 a SGR-103 a dva vrhače klamných cílů SCLAR. Odstraněn byl zadní stožár. Roku 1978 navíc dostaly nový uzavřený můstek.[1]
Odkazy
Reference
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Hamburg na Wikimedia Commons
