Třída H (1913)

Třída H
USS H-8
USS H-8
Obecné informace
Uživatel Námořnictvo Spojených států amerických
Typ ponorka
Lodě 9
Zahájení stavby 1911–1918
Spuštění na vodu 1913–1918
Uvedení do služby 1913–1918
Osud 1 ztroskotala
8 vyřazeno roku 1922
Předchůdce třída G
Nástupce třída K
Technické údaje
Výtlak 358 t (na hladině)
467 t (pod hladinou)[1]
Délka 45,8 m
Šířka 4,8 m
Ponor 3,8 m
Pohon 2 diesely, 2 elektromotory
2 lodní šrouby
Rychlost 14 uzlů (na hladině)
10,5 uzlu (pod hladinou)
Dosah 2300 nám. mil při 11 uzlech (na hladině)
100 nám. mil při 5 uzlech (pod hladinou)
Posádka 25
Výzbroj 4× 457mm torpédomet (8 torpéd)

Třída H byla třída ponorek námořnictva Spojených států amerických. Celkem bylo postaveno devět jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1913. Zatímco první tři byly objednány pro americké námořnictvo, dalších šest ponorek původně objednalo Ruské Impérium v rámci třídy AG. Dodány těchto ponorek bylo pozastaveno po vypuknutí ruské revoluci a nakonec byly zařazeny do amerického námořnictva. Ve službě jedna ponorka ztroskotala a ostatní byly roku 1922 převedeny do rezervy. Nakonec byly sešrotovány.

Stavba

První tři ponorky této třídy představovaly prototypy ponorek Typu Holland 602 americké společnosti Electric Boat Company. Na vodu byly spuštěny roku 1913 v loděnicích Union Iron Works v San Franciscu a The Moran Company v Seattlu. Jejich původní jména Seawolf, Nautilus a Garfish, byla 17. listopadu 1911 změněna na H-1 až H-3.

V době první světové války se společnosti Electric Boat Company pro tento typ podařilo získat řadu zahraničních zákazníků. Mezi nimi bylo Ruské Impérium, které objednalo ponorky třídy AG (Amerikanskij Golland). Dodávka šesti Ruskem objednaných ponorek (AG-17 až AG-20, AG-27 a AG-28) byla po ruské revoluci v roce 1917 pozastavena. Roku 1918 je získalo americké námořnictvo, které je do služby přijalo roku 1918 jako ponorky H-4 až H-9. Tuto druhou skupinu třídy H zkompletovala americká loděnice Puget Sound Navy Yard v Bremertonu z dílů vyrobených společností British Pacific Construction and Engineering Company ve Vancouveru. Díky tomu bylo jejich sestavení záležitostí několika měsíců.[1]

Jednotky třídy H:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Osud
USS H-1 (SS-28, ex Seawolf) Union Iron Works 22. března 1911 6. května 1913 1. prosince 1913 Dne 12. března 1920 ztroskotala u pobřeží mexického státu Baja California. Sešrotována.
USS H-2 (SS-29, ex Nautilus) Union Iron Works 23. března 1911 4. června 1913 1. prosince 1913 Převedena do rezervy 1922. Sešrotována 1931.
USS H-3 (SS-30, ex Garfish) The Moran Company 3. dubna 1911 3. července 1913 16. ledna 1914 Převedena do rezervy 1922. Vyškrtnuta 1922.
USS H-4 (SS-147) Puget Sound Navy Yard 12. května 1918 9. října 1918 24. října 1918 Převedena do rezervy 1922. Sešrotována 1931.
USS H-5 (SS-148) Puget Sound Navy Yard 12. května 1918 24. září 1918 30. září 1918 Převedena do rezervy 1922. Sešrotována 1933.
USS H-6 (SS-149) Puget Sound Navy Yard 14. května 1918 26. srpna 1918 9. září 1918 Převedena do rezervy 1922. Sešrotována 1933.
USS H-7 (SS-150) Puget Sound Navy Yard 15. května 1918 17. října 1918 24. října 1918 Převedena do rezervy 1922. Sešrotována 1933.
USS H-8 (SS-151) Puget Sound Navy Yard 25. května 1918 14. listopadu 1918 18. listopadu 1918 Převedena do rezervy 1922. Sešrotována 1933.
USS H-9 (SS-152) Puget Sound Navy Yard 1. června 1918 23. listopadu 1918 25. listopadu 1918 Převedena do rezervy 1922. Sešrotována 1933.

Konstrukce

Torpédomety ponorky USS H-5

Ponorka nesly čtyři příďové 457mm torpédomety se zásobou osmi torpéd. Pohonný systém tvořily dva diesely New London Ship and Engine Co. o výkonu 950 hp a dva elektromotory Electro Dynamic Co. o výkonu 600 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala čtrnáct uzlů na hladině a 10,5 uzlu pod hladinou. Dosah byl 2300 námořních mil při rychlosti jedenáct uzlů na hladině a sto námořních mil při rychlosti pět uzlů pod hladinou.[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku United States H-class submarine na anglické Wikipedii.

  1. a b c d GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 128. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj