Třída Generali

Třída Generali
Generale Achille Papa (PP)
Generale Achille Papa (PP)
Obecné informace
Uživatelé Regia Marina
Kriegsmarine
Typ torpédoborec
Lodě 6
Zahájení stavby 1919–1921
Spuštění na vodu 1921–1922
Uvedení do služby 1921–1922
Osud potopeny
Předchůdce třída Palestro
Nástupce třída Curtatone
Technické údaje
Výtlak 730 t (standardní)
870 t (plný)
Délka 72,5 m (na vodorysce)
73,5 m (celková)
Šířka 7,3 m
Ponor 2,7 m
Pohon 2 turbíny, 4 kotle
2 lodní šrouby
Rychlost 30 uzlů
Dosah 2000 nám. mil při 14 uzlech
Posádka 118
Výzbroj 3× 102mm kanón (3×1)
2× 76mm kanón (2×1)
4× 450mm torpédomet (2×2)
2× vrhač hlubinných pum

Třída Generali (jinak též Generale Antonio Cantore) byla lodní třída torpédoborců italského námořnictva. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Ve službě byly v letech 1919–1943. Od roku 1929 byly klasifikovány jako torpédovky. Všechny byly potopeny za druhé světové války. Byly to poslední italské torpédoborce konstrukčně navazující na třídu Indomito.[1]

Stavba

Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Stavbu zajistila italská loděnice Cantieri navali Odero v Sestri Ponente v Janově. Do služby byly zařazeny v letech 1921–1922.[1]

Jednotky třídy Generali:[1]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Osud
Generale Antonio Cantore (CE) listopad 1919 23. dubna 1921 červenec 1921 Dne 22. srpna 1942 u pobřeží Kyrenajky potopen minou z britské ponorky HMS Porpoise (N14).
Generale Antonio Cascino (CI) březen 1920 18. března 1922 květen 1922 Dne 9. září 1943 potopen vlastní posádkou v La Spezia.
Generale Antonio Chinotto (CH) listopad 1919 7. srpna 1921 září 1921 Dne 28. března 1941 poblíž Palerma potopen minou z britské ponorky HMS Rorqual (N74).
Generale Carlo Montanari (MN) červen 1921 4. října 1922 listopad 1922 Dne 9. září 1943 potopen vlastní posádkou v La Spezia. Němci plavidlo vyzvedli, ale do služby nebyl zařazen. Dne 4. října 1944 jej potopil nálet.
Generale Achille Papa (PA) prosinec 1919 8. prosince 1921 únor 1922 Dne 9. září 1943 potopen vlastní posádkou v Janově. Němci jej vyzvedli a přejmenovali na TA7, později SG20. Do služby však zařazen nebyl.
Generale Marcello Prestinari (PR) květen 1921 4. července 1922 srpen 1922 Dne 31. ledna 1943 v Sicilském průlivu potopen minou z minonosky HMS Welshman (M84).

Konstrukce

Generale Antonio Cascino (CI)
Vrak Generale Carlo Montanari (MN) v roce 1949 v La Spezia

Výzbroj tvořily tři 102mm kanóny, dva 76mm kanóny a dva dvojhlavňové 450mm torpédomety. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Thornycroft a dvě turbíny Tosi o výkonu 15 500 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Spaliny odváděly tři komíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů. Dosah byl 2000 námořních mil při rychlosti čtrnáct uzlů.[1]

Modernizace

Roku 1936 byly všechny jednotky vybaveny mechanickým tralem. Roku 1939 byla upravena jejich výzbroj. Oba 76mm kanóny nahradily dva dvojité 20mm kanóny Breda.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e GENERALE ANTONIO CANTORE destroyers (1921 - 1922) [online]. Navypedia.org [cit. 2024-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj