Třída Benham

Třída Benham
USS Stack (DD-406)
USS Stack (DD-406)
Obecné informace
Uživatel Vlajka US Navy
Typ torpédoborec
Lodě 10
Zahájení stavby 1936–1937
Spuštění na vodu 1938–1939
Uvedení do služby 1939
Osud 2 potopeny
8 vyřazeno
Předchůdce třída Somers
Nástupce třída Sims
Technické údaje
Výtlak 1657 t (standardní)
2250 t (plný)
Délka 101,8 m (na vodorysce)
103,86 m (celková)
Šířka 10,82 m
Ponor 3,91 m (max.)
Pohon 3 kotlem, 2 turbíny
2 lodní šrouby
Rychlost 38,5 uzlů
Dosah 6500 nám. mil při 12 uzlech
Posádka 184
Výzbroj 4× 127mm kanón (4×1)
4× 12,7mm kulomet (4×1)
16× 533mm torpédomet (4×4)
2 spouštěče hlubinných pum
Sonar QCE

Třída Benham byla lodní třída torpédoborců námořnictva Spojených států amerických. Celkem bylo postaveno deset jednotek této třídy. Všechny torpédoborce bojovaly ve druhé světové válce, přičemž dva byly v boji ztraceny. Přeživší lodě byly po válce dílem sešrotovány a dílem použity jako cíle při jaderných zkouškách na atolu Bikini.[1]

Stavba

USS Mayrant (DD-402) v listopadu 1939

Stavba této třídy byla schválena ve finančním roce 1936.[1] Torpédoborce navrhla společnost Gibbs & Cox. Celkem bylo postaveno deset jednotek. Konstrukčně navazovaly na třídu Bagley, měly však vylepšený pohonný systém. Na jejich stavbě se podílelo celkem šest amerických loděnic. Byly to Federal Shipbuilding and Drydock Company v Kearny, Boston Navy Yard v Bostonu, Philadelphia Naval Shipyard ve Filadelfii, Norfolk Naval Shipyard v Portsmouthu, Charleston Navy Yard v North Charlestonu a Puget Sound Naval Shipyard v Bremertonu. Všechny torpédoborce byly do služby přijaty roku 1939.[1]

Jednotky třídy Benham:[2]

Jméno Loděnice Zahájení stavby Spuštění na vodu Zařazena do služby Osud
Benham (DD-397) Federal Shipbuilding 1936 16. dubna 1938 únor 1939 Dne 15. listopadu 1942 potopen v námořní bitvě u Guadalcanalu.
Ellet (DD-398) Federal Shipbuilding 1936 11. června 1938 únor 1939 Vyškrtnut 1945.
Lang (DD-399) Federal Shipbuilding 1937 27. srpna 1938 březen 1939 Vyškrtnut 1945.
Mayrant (DD-402) Boston Navy Yard 1937 14. května 1938 září 1939 V červenci 1946 cvičný cíl při jaderném testu na atolu Bikini. Dne 4. dubna 1948 potopen.
Trippe (DD-403) Boston Navy Yard 1937 14. května 1938 listopad 1939 V červenci 1946 cvičný cíl při jaderném testu na atolu Bikini. Dne 3. února 1948 potopen.
Rhind (DD-404) Philadelphia Naval Shipyard 1937 28. července 1938 listopad 1939 V červenci 1946 cvičný cíl při jaderném testu na atolu Bikini. Dne 22. března 1948 potopen.
Rowan (DD-405) Norfolk Navy Yard 1937 5. května 1938 září 1939 Dne 10. září 1943 potopen
Stack (DD-406) Norfolk Navy Yard 1937 5. května 1938 listopad 1939 V červenci 1946 cvičný cíl při jaderném testu na atolu Bikini. Dne 24. dubna 1948 potopen.
Sterett (DD-407) Charleston Navy Yard 1936 27. října 1938 srpen 1939 Vyškrtnut 1947.
Wilson (DD-408) Puget Sound Navy Yard 1937 12. dubna 1939 červenec 1939 V červenci 1946 cvičný cíl při jaderném testu na atolu Bikini. Dne 8. března 1948 potopen.

Konstrukce

Torpédoborec USS Benham (DD-397) v bitvě u Midway 4. června 1942. Na snímku plavidlo odplouvá s trosečníky z letadlové lodě USS Yorktown (CV-5), která je v pozadí v pravo.

Základní výzbroj tvořily čtyři 127mm/38 kanónů Mk 12, z nichž přední dvojice byla umístěna v krytých dělových věžích a  zadní pár stál v nekrytých postaveních. Torpédovou výzbroj představovalo šestnáct hlavní ráže 533mm – torpédoborce nesly čtyři čtyřhlavňové torpédomety. Protiletadlovou výzbroj zpočátku tvořily čtyři 12,7mm kulomet M2 Browning. K ničení ponorek sloužily dva spouštěče hluinných pum se zásobou deseti náloží. K jejich lokalizaci sloužil sonar QCE. Pohonný systém tvořily tři kotle Babcock and Wilcox a dvě turbíny Westinghouse o výkonu 50 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Spaliny odváděl jeden komín. Nejvyšší rychlost dosahovala 38,5 uzlu. Dosah byl 6500 námořních mil při rychlosti dvanáct uzlů.[2]

Modifikace

Během války se výzbroj jednotlivých plavidel měnila, zejména s ohledem na jejich eskortní úkoly. Torpédomety byly postupně demontovány a nahrazovány rychlopalnými protiletadlovými kanóny – na konci války tak nesly až osm 40mm kanónů Bofors a osm 20mm kanónů Oerlikon. Zvyšoval se přitom rovněž počet vrhačů hlubinných pum.[3]

Operační nasazení

Všechny torpédoborce se zapojily do druhé světové války (jak na evropském válčišti, tak v oblasti Pacifiku), přičemž už před samotným zapojením USA se podílely na doprovodu konvojů (tzv. Neutrality Patrol). V dubnu 1942 Benham, Ellet, Dunlap a Fanning doprovázely letadlovou loď USS Hornet plující podniknout Doolittlův nálet na Japonsko.[1]

Zatímco Benham byl potopen v roce 1942 v námořní bitvě u Guadalcanalu, Rowan byl potopen v roce 1943 ve Středomoří německými motorovými torpédovými čluny.[1][4]

Nedlouho po skončení války byly zbylé torpédoborce vyřazeny ze služby. Sterett, Ellet a Lang byly v letech 1946–1948 prodány k sešrotování. Mayrant, Trippe, Rhind, Stack a Wilson byly v roce 1946 použity jako cvičné cíle při jaderných testech Able a Baker, realizovaných na atolu Bikini. Oba výbuchy přečkaly, poté na nich byly zkoumány účinky radiace, až je roku 1948 poblíž Kwajaleinu potopily konvenční municí jako cvičné cíle.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e Benham-Class [online]. Destroyerhistory.org [cit. 2011-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b BENHAM destroyers (1939) [online]. Navypedia.org [cit. 2023-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 262. 
  4. ↑ a b DD-397 Benham - Ship List [online]. Globalsecurity.org, rev. 2005-04-27 [cit. 2011-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 369. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj