Třída Aventurier
| Třída Aventurier | |
|---|---|
 Téméraire
| |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Francouzské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 4 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Bisson |
| Nástupce | třída Enseigne Roux |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 930 t (standardní) 1250 t (plný)[1] |
| Délka | 88,5 m (max.) |
| Šířka | 8,6 m |
| Ponor | 3,1 m |
| Pohon | 5 kotlů, 2 turbíny, 2 lodní šrouby 18 000 shp |
| Rychlost | 32 uzlů |
| Dosah | 1850 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 140 |
| Výzbroj | 4× 100mm kanón (4×1) 1× 47mm kanón 4× 450mm torpédomet (4×1) |
Třída Aventurier byla třída torpédoborců francouzského námořnictva. Původně byly objednány Argentinou a na počátku první světové války, během stavby, zrekvírovány Francií. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Francouzské námořnictvo je provozovalo v letech 1914–1938. Část služby byly využívány jako minolovky. Všechny byly vyřazeny.[2] Po vyřazení byly sešrotovány.[1]
Pozadí vzniku
Argentinské námořnictvo na základě programu z roku 1907 plánovalo stavbu celkem 12 nových torpédoborců. Následně objednalo po čtyřech kusech ve Francii, Velké Británii a Německu. Nakonec se program podařilo realizovat jen zčásti. Skutečně dodány byly pouze čtyři torpédoborce představující třídy Catamarca a La Plata. Argentina zrušila objednávku na čtyři jednotky třídy San Luis u britské loděnice Cammell Laird, takže plavidla roku 1912 zakoupilo řecké námořnictvo jako třídu Aetos.[3] Další čtyři torpédoborce byly stavěny ve Francii jako třída Mendoza. Objednány byly roku 1910. Ještě před dokončením byly 9. srpna 1914 zrekvírovány a zařazeny do francouzského námořnictva jako třída Aventurier. Po dvou je stavěly loděnice Dyle et Bacalan v Bordeaux a Ateliers et Chantiers de Bretagne v Nantes. Dodány byly roku 1914.[1]
Jednotky třídy Aventurier:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěn | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Opiniâtre (ex Rioja) | Dyle et Bacalan | 1910 | 1911 | září 1914 | Od roku 1926 rychlá minolovka. Vyřazen 1933. |
| Aventurier (ex Mendoza) | Dyle et Bacalan | 1910 | 1911 | září 1914 | Od roku 1926 rychlá minolovka. Vyřazen 1938. |
| Téméraire (ex San Juan) | Ateliers et Chantiers de Bretagne | 1910 | 1911 | listopad 1914 | Od roku 1926 rychlá minolovka. Vyřazen 1936. |
| Intrépide (ex Salta) | Ateliers et Chantiers de Bretagne | 1910 | 1911 | listopad 1914 | Od roku 1926 rychlá minolovka. Vyřazen 1937. |
Konstrukce
Původně plánovanou výzbroj tvořily čtyři 102mm kanóny a šest 457mm torpédometů. Z toho byly dva dvouhlavňové a dva jednohlavňové. Pro francouzské námořnictvo bylo složení výzbroje upraveno na čtyři 100mm kanóny, jeden 47mm kanón a čtyři jednpohlavňové 450mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo pět kotlů White - Foster Wheeler a dvě sady turbín Rateau o výkonu 18 000 shp. Poháněly dva lodní šrouby. Kotle spalovaly uhlí a naftu. Torpédoborce měly tři komíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů. Dosah byl 1850 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]
Modifikace
Na torpédoborcích Opiniâtre a Téméraire musely být již roku 1917 vyměněny kotle. Každé plavidlo dostalo jeden naftový kotel pocházející z rozestavěného torpédoborce Enseigne Gabolde a tři vodotrubní kotle du Temple pocházející z rozestavěných dreadnoughtů třídy Normandie. Modernizovaná plavidola měla čtyři komíny. Výkon pohonného systému klesl na 12 000 shp a rychlost na 22 uzlů.[1]
Torpédoborce Aventurier a Intrépide byly v letech 1924–1927 přestavěny na monolovky. První dostal dva kotle Schultz-Thornycroft a jeden kotel du Temple a druhý tři kotle Schultz-Thornycroft. Počet komínů se snížil na dva. Dosahovaly rychlosti 26 uzlů. Kotle Schultz-Thornycroft pocházely z německých torpédoborců V100 a V126 získaných v rámci reparací.[1] Demontován byl jeden 100mm kanón, naopak instalováno bylo minolovné vybavení. Stjné složení výzbroje měla v rámci úpravy na minolovky i zbývající plavidla této třídy.[2]
Odkazy
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Aventurier na Wikimedia Commons
