Třída Arkansas

Třída Arkansas
USS Tonopah (M-8) v roce 1912
USS Tonopah (M-8) v roce 1912
Obecné informace
Uživatel Vlajka USA US Navy
Typ monitor
Lodě 4
Osud vyřazeny
Předchůdce USS Monterey
Technické údaje
Výtlak 3225 t
Délka 77,75 m
Šířka 15,24 m
Ponor 3,81 m
Pohon 4 kotle, 2 parní stroje s trojnásobnou expanzí
2 lodní šrouby
Rychlost 12,5 uzlu
Posádka 220
Výzbroj 2× 305mm kanón (1×2)
4× 102mm kanón (4×1)
3× 57mm kanón (3×1)
Pancíř 127–280mm boky
229–280mm barbety
229–254mm dělová věž
190mm velitelská věž

Třída Arkansas byla třída monitorů námořnictva Spojených států amerických. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1902–1926. Jejich hlavním zamýšleným úkolem byla obrana přístavů. V době dokončení již byly silně zastaralé. Ve službě našly uplatnění zejména ve výcviku a jako mateřské lodě ponorek. V letech 1908–1909 byly přejmenovány, aby se jejich jména uvolnila pro nové bitevní lodě.[1] Byly to poslední postavené monitory amerického námořnictva.[2]

Stavba

Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Objednány byly roku 1898. V době Španělsko-americké války totiž panovala obava z nedostatku plavidel pro obranu amerických přístavů. Do jejich stavby se zapojily loděnice Newport News Shipbuilding v Newport News, Bath Iron Works v Bathu, Crescent Shipyard v Elizabeth ve státě Maine a Union Iron Works v San Franciscu. Do služby byly přijaty v letech 1902–1903. Jediný Wyoming byl postaven na západním pobřeží země.[2]

Jednotky třídy Arkansas:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
USS Arkansas (M-7) Newport News Shipbuilding 14. listopadu 1899 10. listopadu 1900 28. října 1902 Do roku 1910 využíván ve výcviku. Roku 1909 přejmenován na Ozark. V letech 1910–1913 zapůjčen námořní milici. V letech 1913–1919 mateřská loď ponorek. Roku 1920 trupové číslo M-7 upraveno na BM-7. Prodán do šrotu 1922.
USS Nevada (M-8) Bath Iron Works 17. dubna 1899 24. listopadu 1900 5. března 1903 Rozestavěn jako Connecticut, přejmenován roku 1900. Roku 1909 přejmenován na Tonopah. Asi od roku 1913 mateřská loď ponorek. Vyřazen 1919. Roku 1920 trupové číslo M-8 upraveno na BM-8. Prodán do šrotu 1922.
USS Florida (M-9) Crescent Shipyard 23. ledna 1899 30. listopadu 1901 18. června 1903 Využíván k výcviku a pokusům, často dočasně převáděn do rezervy. Roku 1908 přejmenován na Tallahassee. Od roku 1910 mateřská loď ponorek. Vyřazen 1918. Roku 1920 trupové číslo M-9 upraveno na BM-9. Od roku 1920 využíván k výcviku a roku 1921 reaktivován jako IX (bez trupového čísla). Vyřazen a prodán do šrotu 1922.
USS Wyoming (M-10) Union Iron Works 11. dubna 1899 8. září 1900 8. prosince 1902 V rezervě 1905–1909. Reaktivován pro testy nového typu kotlů. Roku 1909 přejmenován na Cheyenne. V letech 1910–1913 zapůjčen námořní milici. V letech 1913–1920 mateřská loď ponorek. Roku 1920 trupové číslo M-10 upraveno na BM-10. Roku 1921 přejmenován na IX 4. Vyřazen a uložen do rezervy 1926. Prodán do šrotu 1939.

Konstrukce

USS Tallahassee (M-9, ex Florida) se zakotvenými ponorkami USS K-5 (SS-36) a USS K-6 (SS-37)

Monitory třídy Arkansas byly oproti svým předchůdcům menší a nesly jen jednu dělovou věž hlavní ráže. Malý ponor jim měl umožnit plavbu pobřežními mělčinami a tím i výhodu proti běžným válečným lodím. Na rozdíl od starších monitorů byly vybaveny bojovým stěžněm osazeným marsem s rychlopalnými kanóny.[2] Hlavní výzbroj představovaly dva 305mm kanóny Mk 3 ve dvouhlavňové věži na přídi. Doplňovaly je čtyři 102mm kanóny Mk 6 v jednohlavňových lafetách a tři 57mm kanóny QF 6 pounder Hotchkiss v jednohlavňových lafetách. Pancéřování bylo z harveyované oceli. Pohonný systém tvořily čtyři kotle a dva parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 2400 hp, pohánějící dva lodní šrouby.[1] Dle návrhu měly dosahovat rychlosti jedenáct uzlů, ale ve skutečnosti byly rychlejší.[1] Nejvyšší rychlost dosahovala okolo 12,5 uzlu.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e Arkansas class seagoing monitors [online]. Hazegray.org [cit. 2023-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c BM-7 Arkansas [online]. Globalsecurity.org, rev. 2011-07-22 [cit. 2023-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj