Syntetická vlákna

Syntetická vlákna jsou textilní suroviny získané syntézou uhlíku, vodíku, dusíku, síry, fluoru a chloru. Při určitých chemických reakcích se spojením jednotlivých molekul (monomerů) vytváří makromolekuly (polymery). [1]

Rozdělení

[2] Vláknitý materiál vzniká polykondenzací, polymerací nebo polyadicí. Běžně vyráběné druhy vláken se dají zařadit podle výchozí syntézy:

Druh syntézy Hlavní druhy textilních vláken
polykondenzace polyesterová (PES), polyamidová (PA), polyimidová (PI)
polymerace polyethylenová (PE), polypropylenová (PP), polyvinylalkoholová (VY), polyakrylonitrilová (PAN), fluorová (PTFE)
polyadice elastická

Polosyntetická vlákna

Přívlastek polosyntetická (semi-synthetic) se v anglosaské odborné literatuře často používá pro vlákna z regenerovaných přírodních materiálů (např. celulózy).[3] Podle evropských odborníků je však toto označení nesprávné.[4]

Z historie

Začátky průmyslového zpracování

[5]

Vlastnosti syntetických vláken

Některé vlastnosti v porovnání s přírodními vlákny:[6]

Druh vlákna Fyzikální vlastnosti
Pevnost
cN/tex 		Tažnost
% 		Polymerační
stupeň ¹)
Polyester (PES)  40-65  15-40  100-150
Polypropylen (PP)  25-60  15-30  12 000
Polyamid (PA)  40-60  30-60-  50-200
Polyakrylonitril (PAC)  20-35  16-36  500-1 500
Polyuretan (PU)  5-12  100-700  --
Bavlna (CO)  cca 30  6-10  2 500-3 000
Vlna (WO)  9-18  25-35  -

¹) Polymerační stupeň udává počet monomerů v řetězci jedné makromolekuly

U mnohých oděvních textilií zlepšují svými vlastnostmi (např. pevností v tahu a oděru, jemností atd.) samotné nebo ve směsi s přírodními materiály kvalitu výrobků.

U technických a velké části bytových textilií jsou syntetická vlákna nenahraditelná. Výrobky ze syntetických materiálů jsou většinou levnější a některé jejich fyzikální vlastnosti se nechají modifikací přizpůsobit požadavkům na finální výrobek.

Spotřeba a použití

[7]

Syntetická vlákna se podílí ve 2. dekádě 21. století asi 2/3 na celosvětové spotřebě textilních materiálů (v roce 2013 = 60 milionů tun). Na začátku století zaznamenaly vládní instituce v USA více než 1000 obchodních značek syntetických vláken z celého světa.[8]

  • Spotřeba polyesterových vláken (Dacron, Trevira) 48 milionů tun.

Použití: Téměř všechny druhy ošacení a bytových textilií, pneumatikové kordy, šicí nitě

  • Výroba polypropylenových vláken (např. Polycolon) (asi 1/5 celkové spotřeby PP) se v posledních letech velmi rychle zvýšila až na 5 milionů tun ročně.

Použití: Nejméně polovina netkaných textilií a všívaných koberců je z PP, umělý trávník, pletené sportovní oděvy

  • Polyamidová vlákna (Nylon, Perlon) se vyrábí v rozsahu cca 4,5 miliony tun ročně.

Použití: Dámské punčochové zboží, podlahoviny, sportovní oděvy, dopravní pásy, lana, odvozenina: Aramid (aromatický polyamid)

  • Světová spotřeba polyakrylonitrilových vláken (Dralon, Cashmilon) obnáší cca 2 mio. tun ročně.

Použití: Bytové textilie, imitáty kožešin, surovina k výrobě uhlíkového vlákna, odvozenina: Modakryl (sloučenina PAC s PVC)

  • Z polyuretanu se vyrábí především elastická textilní vlákna (Lycra, Spandex), která se přidávají k jiným textilním materiálům v poměru 2-50 % s použitím na oděvní a zdravotní textilie.
  • V menším množství, zpravidla pro speciální technické účely, se vyrábí syntetická vlákna z polyvinylchloridu (Rhovil, Saran), polyethylenu (Dyneema), polyfluorethylenu (Teflon), polyvinylalkoholu (Coralon, Vinal)

(Na území České republiky se dříve vyráběla polyamidová (v roce 1989 700 tun silonu) a polyesterová vlákna (500 tun tesilu), v roce 2016 byla známa jen výroba polyesteru.[9])

Reference

  1. ↑ Syntetické vlákno [online]. Textilní zkušební ústav, 2006-2008 [cit. 2017-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-13. 
  2. ↑ Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 367, 375 a 376
  3. ↑ The Differences Between Synthetic, Semi-synthetic, & Natural Fibers [online]. Natural Clothing, 2017 [cit. 2020-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 169
  5. ↑ Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 3871508764
  6. ↑ Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981
  7. ↑ Global fiber production [online]. Chemical Fibers International, 2014 [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Fiber Trade Names and Generic Terms [online]. US Department of Homeland Security, 2006 [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Historie [online]. Silon s.r.o., 2016 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online. 

Literatura

Zdroj