Svída výběžkatá

Jak číst taxoboxSvída výběžkatá
alternativní popis obrázku chybí
Svída výběžkatá
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád dřínotvaré (Cornales)
Čeleď dřínovité (Cornaceae)
Rod svída (Cornus)
Binomické jméno
Cornus sericea
L., 1771
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svída výběžkatá (Cornus sericea) opadavý keř s jednoduchými vstřícnými listy. Pochází ze Severní Ameriky a je v České republice často pěstována jako okrasný keř.

Synonyma

  • Swida sericea, Cornus stolonifera

Charakteristika

Svída výběžkatá je široce rozložitý, 1 až 2,5 metru vysoký keř s dlouhými ohebnými větvemi, které často převisají, zakořeňují a posléze se opět obloukovitě zdvihají. Mladé letorosty jsou lesklé a obvykle nachově červené, starší větve se zbarvují šedozeleně. Listy jsou 5 až 16 cm dlouhé, na líci živě zelené, na rubu nápadně bělavé. Čepel je podlouhlá, kopinatá až úzce vejčitá, dlouze zašpičatělá a na bázi klínovitá, se 4 až 8 páry postranních žilek. Kvete v červnu až červenci. Květy jsou bílé až žlutavé, v plochých, 3 až 6 cm širokých květenstvích. Peckovice jsou bílé nebo namodralé, kulovité, 5 až 9 mm velké. Pecka je téměř kulovitá nebo širší než dlouhá.[2][3]

Druh je široce rozšířen v mírném pásu Severní Ameriky, na jih zasahuje až do severního Mexika, na sever po Labrador a Aljašku. V České republice je pěstován a nezřídka zplaňuje v pobřežních křovinách, lužních lesích aj. stanovištích na vlhčích půdách v nižších polohách.[2]

Využití

Svída výběžkatá je často pěstována jako okrasná dřevina, jako součást městské zeleně a také podél silnic a dálnic. Nejčastěji pěstovaným kultivarem je 'Flaviramea', vyznačující se nápadně žlutými větvemi.[3]

Keř je vhodný do skupin a jako podrost.[4]

Pěstování

Nároky

Při pěstování v mírném pásmu (ČR) svída výběžkatá roste na slunci i v polostínu. Je nenáročná, pro její pěstování je vhodná propustná až hlinitá půda, vlhká, nebo dobře zásobená vodou a živinami. Dobře snáší řez a obvykle netrpí škůdci.

Rozmnožování

Rozmnožuje se řízkováním dřevitými řízky nebo výsevem semen.[4]

  • celkový vzhled
    celkový vzhled
  • listy
    listy
  • zimní větve
    zimní větve
  • zimní větve cv. 'Flaviramea'
    zimní větve cv. 'Flaviramea'

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. ↑ a b SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 5. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0. 
  3. ↑ a b KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  4. ↑ a b HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363. 

Externí odkazy

Zdroj