Svetozar Marović

Svetozar Marović
Narození 31. března 1955 (70 let)
Kotor
Alma mater University of Montenegro Faculty of Law
Povolání politik
Politická strana Demokratická strana socialistů Černé Hory
Funkce President of the Parliament of Montenegro (1994–2001)
Předseda vlády Srbska a Černé Hory (2003–2006)
prezident Srbska a Černé Hory (2003–2006)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svetozar Marović (černohorsky: Светозар Маровић; * 31. března 1955 Kotor) je černohorský politik. V letech 2003 až 2006 byl prezidentem a premiérem Srbska a Černé Hory. V letech 1994–2001 předsedal černohorskému parlamentu a v letech 2009–2010 byl místopředsedou vlády Černé Hory. Dne 15. prosince 2015 byl zatčen na základě obvinění z korupce a dne 18. srpna 2017 byl zmrazen majetek jeho rodiny. Těsně předtím, než ho soud shledal vinným, uprchl do Srbska, kde se dosud skrývá. Černá Hora opakovaně žádala o jeho vydání.[1]

Život

Vystudoval práva na Univerzitě Veljka Vlahoviće v Titogradu (nyní Podgorica).[2] Působil nejprve jako předseda Socialistického svazu mládeže v Budvě, brzy se stal předsedou Socialistického svazu mládeže Černé Hory. Vyvolal kontroverzi vystoupeními proti staré gardě strany, a také tím, že v roce 1984 vydal brožuru s názvem Stop volebním podvodům. Z Titogradu se tak musel vrátit do Budvy, kde pracoval na místní radnici. V roce 1987 připravil projekt Divadelní město Budva (Budva Grad teatar).

Jeho velký návrat znamenala protibyrokratická revoluce v lednu 1989. Při tomto puči v rámci Svazu komunistů Černé Hory se stal jedním z nejmocnějších mužů Černé Hory, s požehnáním vůdce srbských komunistů Slobodana Miloševiće, který revoluci řídil. Po prvních parlamentních volbách v roce 1990, ve kterých Svaz komunistů Černé Hory získal většinu, se stal poslancem černohorského parlamentu a od roku 1994 mu předsedal, a to po tři volební období. Pár měsíců po svém volebním vítězství se komunistická strana přejmenovala na Demokratickou stranu socialistů.

Zpočátku byl loajálním stoupencem Miloševiće, ale v roce 1997 následoval Mila Đukanoviće, který se od Miloševićova vlivu odtrhl.

V roce 2001 vydal bývalý černohorský prezident Momir Bulatović, bývalý Marovićův blízký přítel a spojenec, paměti s názvem Pravila ćutanja (Pravidla mlčení), v nichž obvinil Maroviće z přijetí úplatků za to, že v 90. letech zavíral oči před rozsáhlým pašováním ropy a tabáku. Marović na tato tvrzení nikdy přímo nereagoval, zmínil se pouze o tom, že knihu nečetl.

Jako prezident (a zároveň hlava vlády) nově vzniklého útvaru Srbsko a Černá Hora se pokoušel zlepšit vztahy s Chorvatskem a Bosnou a Hercegovinou, přičemž pronesl dvě bezprecedentní omluvy za zločiny jugoslávských válek z 90. let. Jinak byl ale ve složité pozici, neboť jeho vlastní strana vedená Đukanovićem se stále více vyjevovala jako nacionalistická a separatistická. V roce 2006 vše vyvrcholilo, když Marovićova strana uspořádala referendum o odtržení Černé Hory a nezávislost podporovala. To ho postavilo do jedinečné pozice, kdy podporoval rozpad státu, v jehož čele stál. Po referendu, v němž se Černohorci vyslovili pro samostatný stát, podal demisi.

Zapojil se do politiky i nového státu. Byl znovu zvolen místopředsedou strany a vedl jednání o podobě ústavy. V roce 2016 ho černohorská prokuratura označila za "šéfa zločinecké skupiny Budva". Před rozsudkem soudu uprchl do Srbska, kde se skrývá v psychiatrické léčebně. V srpnu 2020 poprvé promluvil s médii poté, co uprchl do Bělehradu, a obvinil Đukanoviće ze spiknutí proti němu a jeho rodině. V roce 2022 byl zařazen na sankční seznam Spojených států.

Reference

  1. ↑ ŠĆEPANOVIĆ, Lela. Devet godina Podgorica 'moli' Beograd da izruči Svetozara Marovića. Radio Slobodna Evropa. 2025-05-12. Dostupné online [cit. 2025-07-26]. (srbochorvatsky) 
  2. ↑ Svetozar Marović. Skupština Crne Gore [online]. [cit. 2025-07-26]. Dostupné online. 

== Externí odkazy ==

Zdroj