Svatba naoko

Svatba naoko
Žánr opera
Skladatel Otmar Mácha
Libretista Vojtěch Trapl, Stanislav Kinzl
Počet dějství 1 (4 obrazy)
Originální jazyk čeština
Literární předloha Vojtěch Trapl na námět Josefa Mixy: Všechno se rozhodne na svatbě
Datum vzniku 1974–1977
Premiéra neprovedeno
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatba naoko je lidová komická opera o čtyřech obrazech českého skladatele Otmara Máchy. Libreto napsal – za jazykové spolupráce Stanislava Kinzla – Vojtěch Trapl podle své veselohry Všechno se rozhodne na svatbě z roku 1973. Opera vznikla v letech 1974–1977 a nikdy nebyla provedena.[1][2]

Charakteristika a historie opery

Traplovo libreto nese všechny znaky dobové veselohry a nese potenciál spíše pro televizní komedii než pro operu, pro niž chybí přesvědčivá zápletka. Máchovi dalo příležitost pracovat s různými hudebními styly: ironicky s popovou (instrumentace zahrnuje dvě elektrické kytary![3]) a dechovkovou hudbou, se skutečným zájmem pak s lidovou hudbou (včetně původních lidových textů). Přitom se celkově jedná o hudbu kompozičně a zejména interpretačně dosti náročnou.[4]

Skladatel se později od tohoto díla odvrátil: „Napsal jsem dvouhodinovou operu, Svatba naoko se jmenovala, měla sedmdesát pět stránek, kulhala na libreto, a tak jsem ji venku na ohništi spálil. Vím, co pustit na veřejnost.“[5] Klavírní výtah opery však zůstává dostupný u nakladatele.[3]

Děj opery

Na chodské vesnici se chystá svatba: místní dívku si má brát chlapec z městské rodiny. Nevěstina rodina, jinak průměrně zámožná, si dává záležet na opulenci slavnosti i kvalitě darů, ale rodina ženicha se nedává zahanbit a přichází s vlastními domácími spotřebiči – a současně vlastními představami o průběhu svatby. Tak spolu soupeří dechovka vesnických svatebčanů s bigbítovou kapelou z města. Furianství obou rodin přeroste v roztržku nejen mezi svatebčany, ale nakonec i mezi snoubenci samotnými. Ale protože bohatá svatební hostina je přichystána – dokonce hned dvě! – a četní příbuzní a místě, rozhodnou se obě rodiny, že alespoň uspořádají svatbu „naoko“, aby lidé neřekli a jídlo se nemuselo vyhodit. Organizace této fingované svatby se ujme nejpovolanější osoba – vyhlášený lidový družba, dudák a nevěstin kmotr Babor, který neskrblí námahou, aby uspořádal všechny příslušné lidové obřady. Kouzlo lidových písní a tanců nakonec snoubence a jejich rodiny usmíří a svatba se může konat doopravdy.[4]

Reference

  1. ↑ JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 248. 
  2. ↑ HOSTOMSKÁ, Anna. Průvodce operní tvorbou. 10. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda–Libertas, 1993. 688 s. ISBN 80-205-0344-7. S. 629. 
  3. ↑ a b Otmar Mácha: Polapená nevěra [online]. Praha: Dilia [cit. 2014-01-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Otmar Mácha, s. 328. 
  5. ↑ KULIJEVIČOVÁ, Marie. Ještě něco chci (rozhovor s Otmarem Máchou) [online]. Petr Jedínák [cit. 2013-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-20. 

Literatura

  • ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Otmar Mácha, s. 328. 
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 248. 

Zdroj