Susan Groagová Bellová

Susan Groagová Bellová
Rodné jméno Susan E. M. Groag
Narození 25. ledna 1926
Opava
Úmrtí 24. června 2015 (ve věku 89 let)
Palo Alto
Alma mater Stanfordova univerzita
Santa Clara University
Povolání akademička
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Susan Groagová Bellová, nepřechýleně Susan Groag Bell, rozená Susanne Eva Marie Groag (25. ledna 1926 Opava24. června 2015 Palo Alto), byla česko-americká historička a vědecká pracovnice v oblasti ženských studií.

Život

Byla dcerou právníka Friedricha (také Bedřicha) Groaga a Edith Luise Groagové. Vyrůstala v Opavě; v roce 1938 byla Opava v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněna k nacistickému Německu. Susan Groagová uprchla v roce 1939 s matkou do Anglie, otec ji měl následovat kvůli vízovým problémům, ale pak už to nedokázal. V roce 1942 se stal se obětí holokaustu v terezínském ghettu.[1] Její matka pracovala v Anglii jako pomocnice v domácnosti a Susanne Groagová chodila do internátní školy a později do internátní školy pro děti československých exulantů.

Susan Groagová se v roce 1950 v Londýně provdala za Američana Alfreda E. Barringtona a odjela s ním do USA. Manželství později skončilo rozvodem a Susan Groagová se v roce 1960 provdala za fyzika Ronalda Bella a přestěhovala se s ním do Woodside v Kalifornii poblíž Stanfordovy univerzity, kde studovala dějiny umění a v roce 1964 promovala s bakalářským titulem. Poté získala magisterský titul v roce 1970 na Santa Clara University s dizertací z historie o ženách a zaměstnání. V roce 1971 zorganizovala jeden z prvních kurzů ženských studií v Kalifornii na Cañada College. Susan Groagová Bellová v roce 1973 vydala učebnici Women, from the Greeks to the French Revolution, která byla přetištěna v roce 1980. Získala učitelské místo na Santa Clara University a také přednášela po celé zemi.

Susan Groagová Bellová byla jednou ze zakladatelek Stanfordského centra pro výzkum žen (CROW) (později Institut Michelle R. Claymanové pro výzkum pohlaví) a pracovala tam přes 30 let. V roce 1982 se její esej Medieval Women Book Owners: Arbiters of Lay Piety and Ambassadors of Culture objevila v časopise Signs. Byla první ženou, která ukázala, jak byl historiky ignorován význam žen v rozvoji kultury čtení.

Dílo (výběr)

  • (Ed.): Women from the Greeks to the French Revolution. Stanford, Calif.: Stanford Univ. Pr., 1973, 1980
  • Karen Offen, Susan Bell (Ed.): Women, the Family, and Freedom: The Debate in the Documents: 1750–1950. 2 Bände. Stanford, Calif. : Stanford Univ. Pr., 1983
  • Marilyn Yalom, Susan Bell (Ed.): Revealing Lives: Autobiography, Biography, and Gender. New York: State Univ. of New York Press, 1990
  • Between Worlds: Czechoslovakia, England, and America. 1991
  • The Lost Tapestries of „The City of Ladies“. Christine de Pizan’s Renaissance Legacy. 2004

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Susan Groag Bell na německé Wikipedii.

  1. Bedřich Groag | Database of victims | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2025-03-22]. Dostupné online. 

Zdroj