Stylistika

Stylistika je nauka o slohu. Pojednává o jeho podstatě, jeho druzích, o slohové výstavbě jazykových projevů (textů) a o slohovém rozvrstvení jazykových prostředků.

Zkoumá způsob výstavby jazykového projevu (komunikátu), tj. způsob zpracování obsahu a využití jazykových prostředků (výběr, uspořádání v celek). Po stránce jazykové závisí slohová vytříbenost zejména na vhodném výběru slov, na plynulé stavbě vět a na jejich spojení v souvislý text.

Slohotvorné činitele

Slohotvorné činitele jsou souhrnem komunikativních podmínek v jedinečné komunikační situaci, existují 2 typy:

  • subjektivní (osobní, individuální) – podmíněni osobností autora, jeho stanoviskem, věkem, vzděláním, povahou atd. Nejnápadnější jsou rozdíly v individuálním stylu různých autorů umělecké literatury (například styl Karla Čapka a Vladislava Vančury).
  • objektivní (obecný) – autor je nucen k nim přihlížet

Objektivní slohotvorné činitele se dále dělí na

  • funkce – zaměření projevu; cíl, na který chce poukázat
  • forma projevu – projev psaný nebo mluvený
  • místo, na kterém se projev uskutečňuje – přímý (např. veřejný projev) nebo nepřímý (např. formou rozhlasu)
  • počet mluvčích – monolog (jeden mluvčí) nebo dialog (dva a více mluvčích)

Jazykové styly podle funkce projevu

  • styl prostěsdělovací
    • funkce dorozumět se, pobavit se
    • běžná komunikace
    • jednoduchá větná stavba
    • využívá všechny útvary národního jazyka
      • písemná komunikace: vyhláška, oznámení, zpráva, oběžník, hlášení, inzerát, telegram (oznamovací útvary); tiskopisy, soupisy, dotazník (heslové útvary); zápis, protokol, smlouva (dokumentární útvary)
      • ústní komunikace: telefonický styk, rozhovor kamarádů
      • veřejné ústní jednání: referát, diskuse, polemika, panelová diskuse, usnesení atd.
  • styl odborný
    • odborné poučení
    • bez emocí, citového zabarvení
    • pouze spisovně
      • přednáška
      • úvaha – autor se zamýšlí na základě získaných poznatků nad problémem, aby dospěl k obecnějšímu závěru
      • esej – druh úvahy na odborné téma; nepříliš rozsáhlý útvar, který spojuje odbornost a uměleckost, je psán s estetickým záměrem
      • kritika – úvaha, která především hodnotí, posuzuje, vytýká nedostatky
      • recenze – útvar blízký kritice, ale převažuje informativní charakter nad kritickým
      • glosa – kritická poznámka
  • styl administrativní
    • úřední, jednací
    • bez emocí, citového zabarvení
    • ustálená forma
    • spisovný jazyk
    • přesnost, jednoznačnost
    • Příklady:
  • styl publicistický
    • styl hromadných sdělovacích prostředků
    • cílem je informovat o aktuálních věcech
    • musí být srozumitelně, zajímavě formulované
    • spisovné, automatizované výrazy, klišé
      • zpravodajství
      • úvodník – obsahuje nejdůležitější aktuální informaci
      • článek – delší příspěvek publicistického stylu, někdy má povahu kritické úvahy
      • komentář – autor vyjadřuje názor, zaujímá stanovisko k nějakému problému
      • kurziva – aktualizující nebo zábavná stať tištěná obvykle kurzivou
      • glosa – kritická poznámka k událostem a názorům; krátký útvar
      • sloupek – vtipná časová úvaha v jednom sloupci
      • causerie [kózri] – vtipná novinářská úvaha o nějakém problému, lehčí tón, duchaplnost, zábavnost
      • referát
      • reportáž – informuje o zajímavých místech nebo událostech na základě přímého styku s nimi; podmínkou je očité svědectví autora
      • fejeton – útvar stylu publicistického a uměleckého, jedná se o drobná zábavná témata všednodenního života v novém světle, vesměs zpracováno zábavným, ironickým nebo humorným tónem, vtipně a duchaplně
      • interview – rozhovor
      • odborná diskuse
  • styl umělecký

Druhy slohových postupů

  • informační – nejjednodušší, podává fakta, sdělení ve věcných (místních, časových) nebo formálních souvislostech (např. abecedně)
  • vyprávěcí – podává děje, události, příběhy jako jedinečné, úsilí o zajímavost, napětí, názornost, pestrost
  • popisný – vystižení vnějších znaků, příznačných rysů objektu nebo děje; zřetel k částem, k celku nebo k souvislostem; volba pořadí popisu částí
  • charakterizační – vystižení vnitřních znaků objektu (osoby), a to přímo (konstatováním) nebo nepřímo
  • výkladový – vysvětlení podstaty jevu (nejen vnější znaky, ale i vnitřní vztahy, souvislosti, příčinné jevy)
  • populárně naučný – vysvětluje fenomén bez použití odborných slov
  • úvahový – vyjádření názorů autora, zamyšlení, hodnocení, srovnávání a vyvozování logických závěrů

Odkazy

Související články

Zdroj