Studenec (Oloví)

Studenec
Studenec u Oloví (místní část Horní Studenec)
Studenec u Oloví (místní část Horní Studenec)
Lokalita
Charakter vesnice
Obec Oloví
Okres Sokolov
Kraj Karlovarský kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 50°15′11″ s. š., 12°32′0″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 67 (2021)[1]
Katastrální území Studenec u Oloví (9,91 km²)
PSČ 357 07
Počet domů 31 (2011)[2]
Studenec
Studenec
Další údaje
Kód části obce 406716
Kód k. ú. 710997
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Studenec (něm. Prünles) je vesnice, část města Oloví v okrese Sokolov. Vesnici tvoří osady Horní a Dolní Studenec. Nachází se asi 1,5 km na severozápad od Oloví. Je zde evidováno 58 adres.[3] V roce 2011 zde trvale žilo 60 obyvatel.[4]

Studenec leží v katastrálním území Studenec u Oloví o rozloze 9,91 km2.[5]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1601,[6] kdy je Studenec uváděn mezi osadami hartenberského panství.[7] Původně se jednalo o hornickou osadu, kde se v okolí dobývaly železné a olověné rudy pravděpodobně již v roce 1314. Mezi nejvýznamnější doly patřil starý důl Bergmannszeche a několikrát opuštěný a opět otevřený důl Marie Terezie.[8] Od roku 1847 se již uvádí zvlášť Horní a Dolní Studenec. Horní Studenec a část Dolního Studence spadaly farně pod Krajkovou, část Dolního Studence pod Oloví. Po odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce se Studenec vylidnil a později začal sloužit jako rekreační místo chalupářů.[7]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů Studence[9]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 703 719 595 676 731 739 721 173 186 95 63 39 41 60
Počet domů 111 119 122 113 117 118 125 88 - 31 23 27 27 31

Pamětihodnosti

  • Barokní boží muka v Horním Studenci (kulturní památka)[10]

Na západním okraji vesnice se nachází přírodní památka Studenec. Jde o malý rybníček s okolními loukami v kotlinovitém údolí Studeneckého potoka. Přirozený mokřadní ekosystém s bohatou populací silně ohroženého ďáblíka bahenního. Chráněné území leží v nadmořské výšce 643–648 metrů, má výměru 2,78 ha a bylo vyhlášeno roku 1989.[11]

Fotogalerie

  • Boží muka v Horním Studenci
    Boží muka v Horním Studenci
  • Pomník obětem 1. světové války v Horním Studenci
    Pomník obětem 1. světové války v Horním Studenci
  • Kaplička svatého Huberta v Horním Studenci
    Kaplička svatého Huberta v Horním Studenci
  • Roubená chalupa v Horním Studenci
    Roubená chalupa v Horním Studenci
  • Pomník obětem 1. světové války v Dolním Studenci
    Pomník obětem 1. světové války v Dolním Studenci
  • Chalupy v Dolním Studenci
    Chalupy v Dolním Studenci
  • Odvaly pod štolou Paulus
    Odvaly pod štolou Paulus

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 280. 
  5. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-24. 
  6. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 362. 
  7. ↑ a b KOTĚŠOVEC, Václav. Pohledy do historie měst a obcí Kraslicka. 1. vyd. Praha: Svazek měst a obcí Kraslicka, 2011. 271 s. ISBN 978-80-86289-70-0. S. 162. 
  8. ↑ KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech, svazek VI.. Praha: Československá akademie věd, 1963. S. 269. 
  9. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 9. 
  10. ↑ Boží muka [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-05-01]. Dostupné online. 
  11. ↑ Jiří Zahradnický, Peter Mackovčin a kol., Chráněná území ČR, svazek IX. Plzeňsko a Karlovarsko, Praha – Brno 2004, str. 433.

Externí odkazy

Zdroj