Stijn Streuvels

Stijn Streuvels
Stijn Streuvels na obrazu Modesta Huyse z roku 1915
Stijn Streuvels na obrazu Modesta Huyse z roku 1915
Rodné jméno Frank Petrus Maria (Frank) Lateur
Narození 3. říjen 1871
Heule, dnes Kortrijk, BelgieBelgie Belgie
Úmrtí 15. srpna 1969 (ve věku 97 let)
Ingooigem, Západní Flandry,
BelgieBelgie Belgie
Místo pohřbení Ingooigem
Povolání spisovatel, pekař, scenárista, překladatel a fotograf
Ocenění Cena Nieuwe Gids (1911)
Cena nizozemského písemnictví (1962)
honorary doctor of the University of Pretoria (1964)
čestný doktor Münsterské univerzity
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ2388434
Děti Paul Lateur
Rodiče Camille Lateur[1][2] a Marie-Louise Gezelleová[1][2]
Příbuzní Karel Lateur[1][2], Marie Elise Amandine Lateurová[1][2], Maria Philomena Lateurová[1][2], Maria Louisa Lateurová[3] a Camille Henri Joseph Lateur[4] (sourozenci)
Pieter Jan Gezelle (dědeček)[1][2]
Monica De Vrieseová (babička)[1][2]
Guido Gezelle (strýc)[1][2]
Romaan Gislijn Gezelle (strýc)[1][2]
Philomena De Smetová (teta)[1][2]
Joseph Gezelle (strýc)[1][2]
Florence Gezelleová (teta)[1][2]
Caesar Gezelle (bratranec)[1][2]
Dymphna Gezelleová (sestřenice)[2][1]
Hortense Gezelleová (sestřenice)[2][1]
Amadine Lateur (teta)[5]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dům spisovatele Stijna Streuvelse v Ingooigem, dnes muzeum.

Stijn Streuvels (3. října 1871 Heule, dnes část města Kortrijk, Belgie – 15. srpna 1969 Ingooigem, Západní Flandry, Belgie), původním jménem Franciscus (Frank) Petrus Maria Lateur, byl vlámský spisovatel a překladatel.

Život

Původním povoláním byl pekař. Jeho koníčkem byly jazyky, naučil se německy, anglicky, dánsky. Začal psát v mládí, ovlivněn svým strýcem Guido Gezelle. V roce 1905 se oženil s Alidou Staelens a usadil se v domku ve vesnici Ingooigem. Měli čtyři děti: Paulu (*1906), Paula (*1909), Dinu (*1916) a Isu (*1922). Od roku 1980 je tento dům v přeměněn na Streuvelsovo museum.

Dílo

Začal publikovat v časopisu De jonge Vlaming. První sbírku povídek Lenteleven (Cesta života, česky pod názvem Jaro) vydal v roce 1899. Od roku 1905 se věnoval jen literatuře. Jeho časná tvorba je ovlivněna severskou a ruskou literaturou. Ve svém díle popisoval venkovský život a krajinu Západního Vlámska. Dále překládal z francouzštiny, němčiny, dánštiny a norštiny. Některá jeho díla byla zfilmována.

Spisy (výběr)

  • Lenteleven (1899, Cesta života, česky vyšlo pod názvem Jaro) - povídky
  • Zomerland (1900, Letní země) - povídky
  • Langs de wegen (1902, Cesta vede k domovu) - Streuvelsova nejmilejší kniha
  • Minnehandel (1903, Milování ve Flandřích)
  • De vlaschaard (1907, Lniště)
    • zpracováno i jako divadelní hra, česky pod názvem Modré pole
  • Morgenstond (1912, Jitro)
  • In oorlogstijd (1915-1916, Za války)
  • Prutske (1922)
  • Werkmenschen (1926, Pracující) - povídky
  • Grootmoedertje (1922, Babička)
  • De teleurgang van den Waterhoek (1927, Velký most)
  • Alma met de vlassen haren (1931, Plavovlasá Alma)
  • Beroering over het dorp (1948, Poprask na vesnici)
  • Kroniek van de familie Gezelle (1960, Kronika rodiny Gezellů)
  • In levenden lijve (1966, Na vlastní kůži)
  • Volledig Werk (1971-73, Úplné spisy)

České překlady

Ocenění díla

  • Cena za nizozemskou literaturu 1906 za práce z období 1900-1904
  • Cena za nizozemskou literaturu 1911 za práce z období 1905-1909
  • Státní cena za literaturu 1935
  • Cena Scriptores Catholici 1950
  • Cena za nizozemskou literaturu 1962 za celoživotní dílo

Byl nositelem čestných doktorátů universit v Lovani, Münsteru a Pretorii.

V letech 1937 a 1938 byl kandidátem na Nobelovu cenu za literaturu.[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stijn Streuvels na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Archiv Guida Gezelleho.
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Dostupné online.
  3. ↑ Dostupné online.
  4. ↑ Dostupné online.
  5. ↑ Dostupné online.
  6. ↑ Bo Svensén:The Nobel Prize in Literature: Nominations and Reports 1901–1950

Literatura

Externí odkazy

Zdroj