Stejnokřídlice

Jak číst taxoboxStejnokřídlice
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen šestinozí (Hexapoda)
Třída hmyz (Insecta)
Řád vážky (Odonata)
Podřád stejnokřídlice (Zygoptera)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stejnokřídlice[1], někdy též zvané motýlice, (Zygoptera) jsou podřád hmyzího řádu vážek (Odonata). Na celém světě jich existuje asi 2753 druhů.[2] V Česku se vyskytuje 25 druhů stejnokřídlic, z nichž je šest kriticky ohrožených a jedna vymizelá (šidélko přilbovité).

Popis

Mají dva skoro stejné páry předních a zadních křídel, na rozdíl od podřádu různokřídlice (Anisoptera), které mají oba páry křídel více odlišné. Oči mají daleko od sebe. Jsou štíhlé, s protáhlým zadečkem.

Nymfy (larvy) stejnokřídlic mají na konci zadečku tři protáhlé výrůstky sloužící k plavání. Nymfám mohou dorůstat ztracené končetiny (regenerace), i když už nebývají tak dokonalé jako původní.[3]

Biologie

Létají poměrně pomalu, často usedají na vegetaci. Stejnokřídlice se vyvíjejí proměnou nedokonalou. Pohlavní orgány mají umístěny na konci zadečku. Sameček má ještě mezi druhým a třetím článkem umístěn kopulační orgán, na který před kopulací přenáší spermie z pohlavního orgánu.

Motýlice při páření; modře zbarvený je sameček, samička je žluto-zelená

Vajíčka kladou obvykle zadečkem ponořeným několik centimetrů do vody. Některé druhy kladou vajíčka do větví u břehu nebo do rostlin. Při kladení vajíček samec často přidržuje samičku za hlavou, a to klíšťkami, které má na konci zadečku, a létají v tandemu.

Z vajíčka se nejprve vylíhne prelarva (pronymfa) bez funkčních nohou. Po několika sekundách, někdy až hodinách se promění v larvu prvního instaru. Larva žije ve vodě. Živí se dravě, většinou larvami drobného hmyzu. K lovení kořisti má tzv. masku kterou dokáže vymrštit, uchopit do ní kořist a přitáhnout k ústům. Larvy se svlékají 7–15×.

Když larva doroste, vylézá na souš, převážně se přichytává na vegetaci a líhne se z ní dospělec. Živí se létajícím hmyzem. Po několika dnech, někdy i měsíci je připravena k páření.

Čeledi[2]

  • Amphipterygidae – motýlicovití
  • Calopterygidae – motýlicovití
  • Chlorocyphidae
  • Coenagrionidae – šidélkovití
  • Dicteriadidae
  • Diphlebiidae
  • Euphaeidae
  • Hemiphlebiidae
  • Isostictidae
  • Lestidae – šídlatkovití
  • Lestoideidae
  • Megapodagrionidae
  • Perilestidae
  • Platycnemididae – šidélkovití
  • Platystictidae
  • Polythoridae
  • Protoneuridae
  • pseudolestidae
  • Pseudostigmatidae
  • Synlestidae

Odkazy

Související články

Reference

  1. ↑ ZELENÝ, Jiří; HANEL, Lubomír. Vážky. Výzkum a ochrana. 1. vyd. Vlašim: Český svaz ochránců přírody, 2000. ISBN 80-86327-09-4. S. 7. 
  2. ↑ a b SCHORR, Martin; LINDEBOOM, Martin; PAULSON, Dennis. Slater Museum of Natural History [online]. Tacoma: University of Puget Sound, 08-2007 [cit. 2009-08-25]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  3. ↑ OBENBERGER, Jan. Entomologie IV. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1958. S. 261–263. 

Literatura

  • Hanel, Lubomír. Vážky Podblanicka 1. vyd. Vlašim : Český svaz ochránců přírody, 1999 : Muzeum okresu Benešov. 96 s. ISBN 80-86327-07-8.
  • Zahradník, Jiří, Severa, František. Hmyz. Ilustroval František Severa. 2. vyd. Praha : AVENTINUM, 2004. 326 s. ISBN 80-86858-36-7.
  • FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds.] (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. PDF

Externí odkazy

Zdroj