Stehlík z Čenkova a Treustättu

Stehlík z Čenkova a Treustättu
Stieglitz von Tschenkau
znak rodu
Země České království
Říše římská
Německo
Tituly Rytíř
Zakladatel Bartoloměj Stehlík
Rok založení 1598
Větve rodu německá, česká
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stehlíkové z Čenkova a Treustättu, (také z Čeňkova, německy Stieglitz von Tschenkau und Treustätt), je původem český a německý říšský rod, česko-rakousko-saské buržoazní rodiny z Plzně a z Lipska, který od 16. století náležel k městskému patriciátu. Nesouvisí s německým židovským rodem Stieglitzů z Arolsenu, z něhož pocházel Ludwig Stieglitz, povýšený na ruského šlechtice, a jeho rodina žijící v Petrohradu.

Historie a osobnosti

Bartoloměj Stehlík z Čenkova starší
Česká rodová linie[1][2]
  • Kašpar Ladislav Stehlík z Čeňkova (1571-1613), matematik a astronom, stýkal se s Tychonem de Brahe,
  • Jan Ladislav, přísedící soudu nejvyššího purkrabství v Praze
  • Bartoloměj Stehlík z Čeňkova mladší (1574-1653), purkmistr Plzně v letech 1635-1637, politik, a tři jeho synové Jan, Daniel a Šimon Petr byli povýšeni do rytířského stavu s predikátem z Treustättu.
  • Bohumil Bartoloměj Stehlík z Čenkova (1693-1743), římskokatolický duchovní, děkan v Rožmitále, autor teologických prací.
  • Jan Václav Stehlík z Čenkova, politik, purkmistr Plzně v letech 1724-1744
  • František Stehlík z Čenkova - politik, purkmistr Plzně v letech 1801-1808
Německá rodová linie
  • Christian Ludwig Stieglitz II. (1724–1772), právník a člen městské rady v Lipsku
  • Wilhelm Ludwig Stieglitz (17??-17?), Christianův bratr

Bratři v roce 1765 hledali u císařské dvorské komory ve Vídni potvrzení svého šlechtického původu. Odvolávali se na nobilitační listinu z roku 1583, kterou byl plzeňský primátor Bartholomaeus Stieglitz, alias Bartoloměj Stehlík, povýšen císařem do šlechtického stavu jako Stieglitz von Tschenkau, alias Stehlík z Čenkova. Jeho vnuk Melchior Stieglitz (1599-1659) údajně jako protestant během Třicetileté války uprchl do Saska kde založil rodinu a jeho potomci tam dosud žijí. Tato legenda o původu byla bratrům uznána a potvrzena šlechtickým diplomem z roku 1765. Rozhodujícím faktorem pro nobilitaci však bylo tehdejší politické postavení a moc obou bratrů, protože byli syny dlouholetého lipského starosty a právníka Christiana Ludwiga Stieglitze I. (1677–1758), patřili v Lipsku po dvě generace k patricijům. Ve šlechtickém diplomu se jejich titul nazývá „Privilegio de non usu“. Teprve zástupce další generace, právník Christian Ludwig Stieglitz III. (1803-1854), který žil na královském dvoře v Drážďanech, dosáhl v roce 1846 saského uznání šlechtického titulu. Rodina vlastnila na lipském tržišti Stieglitzův dvůr (Stieglitzens Hof) s renesanční fasádou, jiná sídla však neměla.

Dánská rodová linie baronů Stieglitzů
Jiní Stieglitzové
  • Frederick Lewis von Stieglitz, Austrálie[3]

Erb

Stehlíkové z Čenkova mají erbovní štít polcený, v heraldicky pravém žlutém poli je ratolest červeně kvetoucího bodláku, z níž heraldicky vpravo vzlétá z profilu vyobrazený stehlík. V levém poli na zelené půdě je červený rozkřídlený říšský orel se zlatou korunkou. V klenotu je helm, z něhož vyrůstá obrněná ruka.

Kontroverze

  • JUDr. Emanuel Stehlík z Čenkova, alias Emanuel Čenkov (1868-1940) byl český právník, magistrátní rada a básník[4]

Výnosem rakouského ministerstva vnitra č. 536 z 9. dubna 1908 bylo magistrátnímu radovi JUDr. Emanuelu Stehlíkovi a jeho příbuzným okresnímu hejtmanovi Václavu Stehlíkovi v Praze a setníku Karlu Stehlíkovi zakázáno užívat šlechtický titul z Čenkova a Treustättu, protože v plzeňské a švihovské matrice byly prokázány padělané přípisy novodobým inkoustem. Bylo publikováno, že jmenovaní nejsou přímými potomky Bartoloměje Stehlíka z Čenkova a Treustättu, kterého císař Ferdinand III. nobilitoval roku 1640.[5] Emanuel Stehlík na to zareagoval úpravou svého příjmení, ze kterého škrtl Stehlík a ponechal si Čenkov, jímž podepisoval své básně.

  • Bratři Stieglitzové z Lipska se pravděpodobně dopustili podobného podvodu, který založili na překladu jména Stehlík=Stieglitz, vytvořeného německy hovořícími obyvateli Plzně pro purkmistra a jeho přímé potomky. Domnělého purkmistrova vnuka Melchiora, uprchlého do Saska, se jim písemnými prameny nepodařilo doložit.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Petr MAŠEK, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. II. díl (N-Ž). Argo Praha 2010, s. 304-305 uvádí bez komentáře, nerozporuje
  2. ↑ August Sedláček, rukopis genealogické kartotéky
  3. ↑ Australan Frederick Lewis von Stieglitz
  4. ↑ Národní politika č.177, 27.6.1940, s. 1 Zpráva o úmrtí
  5. ↑ SEDLÁČEK, August. Kartotéky Augusta Sedláčka [online]. Historický ústav AV ČR, 1910 [cit. 2023-05-19]. Dostupné online. 

Literatura

  • Petr MAŠEK, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. II. díl (N-Ž). Argo Praha 2010, s. 304-305
  • Ernst Heinrich Kneschke: Neues allgemeines deutsches Adels-Lexicon, svazek 9, vydal Friedrich Voigt, Leipzig, 1870, s. 38. (books.google.com).
  • Sir Bernard Burke: A genealogical and heraldic history of the colonial gentry. Svazek 1. Harrison, London, 1891, s. 38-39.
  • Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Briefadeligen Häuser. Alter Adel und Briefadel, editor Justus Perthes, Gotha, vydání 1925, 1940
  • Genealogisches Handbuch des Adels. B (Briefadel), svazek XXIV. (129 celé ediční řady). C. A. Starke], Limburg an der Lahn, 2002, s. 380–431. ISBN 978-3-7980-0829-8

Externí odkazy

Zdroj