Staroněmecký racek

Staroněmecký racek
Staroněmecký racek modrý pruhový
Staroněmecký racek modrý pruhový
Základní informace
Země původu NěmeckoNěmecko Německo
Využití okrasné plemeno
Stupeň prošlechtění ušlechtilé plemeno
Tělesná charakteristika
Tělesný rámec malý
Barva bílá s barevnými štíty křídel
Klasifikace a standard
Plemenná skupina Rackové
multimediální obsah v kategorii na Commons

Staroněmecký racek je plemeno holuba domácího, náležející mezi racky, drobné holoubky s pernatou náprsenkou na hrudi. Na rozdíl od orientálního racka a jiných krátkozobých racků má staroněmecký racek delší zobák a je exteriérově méně dokonalý.[1][2] Je to malý, kompaktní holub s chocholkou, který se chová pouze v kresbě štítníka, ptáci jsou celí bílí, jen štíty křídel jsou barevné. V seznamu plemen EE patří do plemenné skupiny racků a je zapsán pod číslem 0704.

Historie

Staroněmecký racek je jeden z původních středozobých plemen racků,[1][2] které vznikaly v Evropě v druhé polovině 19. století na základě dovážených racků orientálních.[3] Pochází z Vestfálska, kde vznikl zkřížením cášského racka štítníka, po kterém staroněmecký racek zdědil barvu opeření, s hamburským rackem. Ten je sám potomkem racků a rejdičů a původně byl využíván pro letový sport.[3] Sám staroněmecký racek byl dále použitý při šlechtění mladších a dnes prošlechtěnějších a exteriérově dokonalejších plemen racků.[1][2]

Na přelomu 19. a 20. století došlo k rozšíření krátkozobých plemen racků a středozobá plemena včetně staroněmeckého racka téměř vyhynula.[3] Regenerované plemeno bylo uznáno po druhé světové válce, klub chovatelů byl v Německu založen v roce 1956.[3]

Popis

Staroněmecký racek je malý holub s širokou a kulatou hlavou, která však není tak dokonale okrouhlá, jak je tomu u krátkozobých racků.[4] Podobně jako u jiných racků má i staroněmecký racek vystupující líce a hrdlo vyplněné lalůčkem, který je však jen slabý. Zobák je kratší, široce nasazený, a s čelem svírá tupý úhel.[1][2] Hlava je zdobená růžicovitou chocholkou, která je tvořená bujným a dlouhým opeřením a přechází v postranní růžice. Oči jsou velké, živé, s tmavou duhovkou a jsou obtaženy jen světlými a nenápadnými obočnicemi. Krk je krátký a silný a široce nasedá na krátký a kompaktní trup. Na přední straně krku a hrudi se nachází rozčísnutá náprsenka tvořená zkadeřeným peřím. Hruď je vyklenutá směrem vpřed a hřbet se svažuje k ocasu, ten je krátký, úzce složený a spočívají na něm letky krátkých přilehlých křídel. Nohy jsou krátké, s neopeřenými běháky.

Chová se v barvě jednobarevné bílé a v kresbě štítníka, kdy je zbarvený celý křídelní štít, 7-10 ručních letek a všechno ostatní opeření je bílé. Všechny barvy jsou velmi intenzivní a lesklé. V Německu je znám také staroněmecký racek bílý barevnoocasý.[5]

Je to čistě okrasné plemeno holubů, je však otužilý, dobře létá,[3] sám ochovává holoubata, je temperamentní a přitom při styku s člověkem klidný, hodí se proto i pro začátečníky.[5]

Podobná plemena

Podobnými plemeny holubů je staroholandský racek, který je větší a má špičatou chocholku,[3] cášský racek štítník, který je hladkohlavý,[3] starošvédský a francouzský racek.[4]

Staroněmecký racek celobarevný bílý

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Staroněmecký racek, s. 70. 
  2. ↑ a b c d Václav Ráček, Sylvestr Chrastil, Leo Lukovský. Vzorník plemen holubů. [s.l.]: Český svaz chovatelů, 2008. Kapitola Staroněmecký racek. 
  3. ↑ a b c d e f g VESELÝ, Alexandr. Představujeme okrasné holuby – staroněmeckého racka [online]. Fauna, 01.01.2010 [cit. 2013-06-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Okrasný chov, s. 199. 
  5. ↑ a b BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 65 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77. 

Literatura

  • PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. 
  • HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. 
  • BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77. 

Externí odkazy

Zdroj