Stargardský rejdič

Stargardský rejdič
Stargardský rejdič celobarevně žlutý
Stargardský rejdič celobarevně žlutý
Základní informace
Země původu NěmeckoNěmecko Německo
Využití okrasné plemeno
Stupeň prošlechtění ušlechtilé plemeno
Tělesná charakteristika
Tělesný rámec malý
Klasifikace a standard
Plemenná skupina Dlouhozobí rejdiči
multimediální obsah v kategorii na Commons

Stargardský rejdič, též stargardský rejdič třasokrčka, je plemeno holuba domácího nápadné dlouhým labutím krkem s potřesem. Je to vyloženě okrasné plemeno. V seznamu plemen EE a v českém vzorníku plemen náleží mezi rejdiče a to pod číslem 0818.

Pochází z Pomořan, z okolí dnešního polského města Stargard. Na jeho vzniku se podílela různá plemena dlouhozobých rejdičů a také holub plemene mookee.[1] Hlava stargardského rejdiče je malá, jemná a poněkud hranatá, zobák je dlouhý a slabý. Oční duhovka je perlová, obočnice jen úzké a světlé. Může být chocholatý i hladkohlavý. Nejcharakterističtějším znakem tohoto plemene je dlouhý, tenký, esovitě zahnutý krk. Při vzrušení jím holub nápadně potřásá dopředu a dozadu. Na těle zřetelně vystupuje osvalení, hřbet se svažuje dozadu a křídla jsou nesena na ocase. Většina stargadských rejdičů je bezrousá.

Barevných a kresebných rázů třasokrčky existuje jen málo, existují holubi bílí, celobarevní v červené, žluté a černé barvě, modří černopruzí a kapratí, šedohnědě kapratí a tygři.

Stargardský rejdič není příliš rozšířené plemeno, občas je však používán jako chůvka pro krátkozobé rejdiče.[1]

Odkazy

Reference

  1. a b PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Stargardský rejdič třasokrčka, s. 50. 

Literatura

  • PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. 
  • TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1958. 156 s. 
  • HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. 

Externí odkazy

Zdroj