Staphylococcus

Stafylokok
	zlatý stafylokok
Vědecká klasifikace
Doména	bakterie (Bacteria);
Kmen	Firmicutes;
Třída	Bacilli;
Řád	Bacillales;
Čeleď	Staphylococcaceae;
Rod	stafylokok (Staphylococcus); Rosenbach, 1884
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Staphylococcus (z řec. staphyle, hrozen) je klinicky nejvýznamnější bakteriální rod čeledi Staphylococcaceae. Poprvé byly pozorovány z hnisu Louisem Pasteurem 1880. Jsou to grampozitivní, nesporulující, nepohyblivé, neopouzdřené, fakultativně anaerobní, katalázopozitivní, saprofytické koky, které mohou způsobovat nozokomiální infekce. Zkvašují manitol, štěpí močovinu, trehalózu a sacharózu a redukují nitráty. Ve světelném mikroskopu jsou buňky uspořádané do tvaru charakteristických hroznů. Rod zahrnuje kolem 50 druhů, z nichž většina je nepatogenní a tvoří součást přirozené mikroflóry kůže a sliznic člověka i zvířat, vyskytují se také v půdě nebo v potravinách. Pro člověka jsou klinicky významné dva druhy, Staphylococcus aureus, neboli zlatý stafylokok, a Staphylococcus epidermidis.

Staphylococcus epidermidis

Staphylococcus epidermidis je bakterie patřící ke koaguláza-negativním stafylokokům. Na rozdíl od zlatého stafylokoka neprodukuje tolik toxinů a enzymů. Vyskytuje se na kůži a je oportunním patogenem, často v souvislosti s cizím tělesem, včetně předmětů používaných v medicíně k invazivnímu vyšetřování či léčbě. Dobře lne na plast. Proto je infekce tímto mikroorganismem často nozokomiální s multirezistencí na antibiotika.^[1]

Nomenklatura

Platné jméno: Staphylococcus Rosenbach, 1884
Typový druh: Staphylococcus aureus Rosenbach 1884
Synonyma: Aurococcus Winslow and Rogers 1906

Popis

Stafylokoky jsou nepohyblivé koky o průměru 0,7–1,2 μm. Jsou fakultativně anaerobní, s chemoautotrofním typem metabolismu. Netvoří spory, ale přesto jsou poměrně odolné proti vlivům vnějšího prostředí, dlouhodobě přežívají i při teplotách blížících se bodu mrazu, při teplotě +60 °C přežijí půl hodiny. V zaschlém hnisu vydrží životaschopné mnoho týdnů. Jsou to mezofilní bakterie, optimální teplota pro jejich kultivaci je 37 °C.

Výskyt

Stafylokoky tvoří běžnou součást mikroflóry kůže i sliznic. Potenciálně patogenní druhy jsou původci onemocnění lidí nebo zvířat.

Rozdělení stafylokoků

Podle produkce koagulázy, enzymu, který mění fibrinogen na fibrin, se rod rozlišuje na dvě velké skupiny: koaguláza-pozitivní a koaguláza-negativní stafylokoky. Některé koaguláza-pozitivní stafylokoky mají dále schopnost tvořit pouzdro a exotoxiny, jako jsou hemolyziny, enterotoxiny nebo toxiny syndromu toxického šoku. Mezi stafylokoky je také rozšířená rezistence vůči antibiotikům, známé a nebezpečné jsou methicilin-rezistentní Staphylococcus aureus = MRSA.

Koaguláza-pozitivní

S. aureus
S. delphini
S. hyicus
S. intermedius
S. lugdunensis
S. lutrae
S. pseudintermedius
S. schleiferi

Koaguláza-negativní

S. arlettae
S. auricularis
S. capitis
S. caprae
S. carnosus
S. cohnii
S. condimenti
S. equorum
S. epidermidis
S. felis
S. fleurettii
S. gallinarum
S. haemolyticus
S. hominis
S. chromogenes
S. kloosii
S. lentus
S. nepalensis
S. muscae
S. pasteuri
S. piscifermentans
S. pettenkoferi
S. saprophyticus
S. sciurii
S. simiae
S. simulans
S. succinus
S. vitulinus
S. warneri
S. xylosus

Reference

↑ Stafylokok – více informací

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu stafylokok na Wikimedia Commons

Zdroj

[1] Stafylokok – více informací

[1]